V pekle jménem Bergen - Belsen

Tomi Reichental - V pekle jménem Bergen- Belsen 

Anotace:

Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé.

Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů; na „panenky“ v latrínách, což byla ve skutečnosti mrtvá novorozeňata; na vyděšené matky, které se před dětmi snažily tajit zvěsti o plynových „sprchách“ a krematoriích.

Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé. Tisův režim na Slovensku za 2. světové války se podílel na deportacích více než osmdesáti procent tamní židovské populace.

Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů; na „panenky“ v latrínách, což byla ve skutečnosti mrtvá novorozeňata; na vyděšené matky, které se před dětmi snažily tajit zvěsti o plynových „sprchách“ a krematoriích. Než byl tábor v roce 1945 osvobozen, zahynulo pětatřicet Tomiho příbuzných v koncentračních táborech v Německu a Polsku. Na vlastní oči viděl, jak odtáhli tělo jeho mrtvé babičky a hodili je na hromadu mrtvol před barákem, mezi nimiž si s ostatními dětmi hráli. A co se dělo s otcem, o němž naposledy slyšel, než ho dobytčákem odvezli do Osvětimi?

Co více napsat? Tato opravdová svědectví se mi pokaždé zaryjí hluboko pod kůži. Není to jako u smyšlených příběhů, kde se sice hrůzou oklepete, zavíráte oči, ale víte, že to je JEN fikce. U knih s tématikou druhé světové války je to jiné, daleko hrůznější. Nechcete uvěřit tomu , že takové hrůzy se skutečně děly,  aniž by tomu někdo chtěl zabránit. Ano, našlo se pár takových, kteří ukrývaly Židy a sami se vystavovali ohromnému, smrtelnému nebezpečí. Ale to byly jen slzy v ohromném oceánu nenávisti. Při čtení těchto autentických svědectví je mi vždy velice úzko, absolutně si nedovedu představit tu hrůzu, strach, boj o vlastní život.

Tomi měl „ to štěstí“, že byl ještě chlapec, když ho zasáhla válka  a ohromný hon na Židy, který následoval. Do té doby žil poklidně v krásné , malebné vesničce  s milujícími rodiči a bratrem, s babičkou a dědečkem. Zdálo se, že nic nemůže narušit  tu nádhernou lehkost bytí uprostřed přírody, obklopen milovanými lidmi. Ani později, svou dětskou nevinností Tomi nechápal, co se to děje, proč jsou najednou na okraji společnosti, proč je sousedé zrazují, proč nemůže chodit do normální školy. Nejprve přijde o milované prarodiče, kterým je nejprve zabaven obchod, později jsou deportováni. Nikdo v té době netuší, že už je nikdy neuvidí. Nepomohou ani tatínkovy vlivné kontakty a dojde k tomu, že  deportována má být  celá rodina. Naštěstí jsou stále v rukou nebojácných přátel, s jejichž pomocí se dostanou pryč a schovávají se ve větších městech, musí se rozdělit od tatínka.  Úspěšně se jim daří skrývat do listopadu 1944, kdy je Tomi se bratrem, maminkou , tetou a její dcerou, babičkou  ze strany matky deportován do tábora Bergen – Belsen. To už kolují zvěsti, že Židé jsou posíláni do plynu nebo jsou spalováni. Nikdo neví, co je čeká. V táboře jsou svědky nelidských hrůz, kdy jsou vláčeni na nesmyslné nástupy, kde musí stát v mrazu, dešti. Příděl potravin je samozřejmě nedostačující. Jelikož Tomiho teta ovládá němčinu, je vybrána , aby měla na starosti nástupy, byla za lidi zodpovědná. Kromě ohromné zodpovědnosti to ale znamenalo i maličko výhod. Jednou z nich bylo to, že rodina zůstala pohromadě v jedné místnosti. Tomiho maminka i teta se snažily zachovat zbyty optimismu, nejhůře pobyt snášela Tomiho babička. Naprosto

rezignovala, bez svých léků rychle chřadla, nejen na těle, ale hlavně na duši. V táboře nakonec umírá. Tomi je svědkem, jak se její tělo stává je součástí ohromné hromady mrtvých těl.  Sám říká, že výhodou dětí v tomto prostředí bylo to, že ve své dětské naivitě a nevědomosti ani nedovedly zcela pochopit, co se děje, co může následovat. Velice silný byl popis toho, jak vězně nahnali do sprch,  jak ohromná propukla panika, jak matky plakaly, hroutily se , neboť už věděly, že v jiných táborech dochází ke zplynování. Tomi sám říká, jak viděl zoufalou matku, která se přesto snažila, aby na chlapce nepůsobila nijak negativně, jak jí tlouklo srdce, on sám tehdy nevěděl, k čemu jinde dochází.

Tomi a jeho rodina, jako zázrakem, tábor přežijí, shledávají se s tatínkem. Z širší rodiny však mnoho lidí zahyne. Jen pomalu  a těžko se dostávají do svých dřívějších zvyků. Situace se ani později dobře nevyvíjí příliš dobře a rodina se rozhodne imigrovat do Izraele. Musí opustit to, co staletí budovali.

Tomi dlouho o svých zážitcích nedokázal mluvit, ale dospěl k závěru, že tyto věci je třeba si stále připomínat,  neboť jak čas plyne, snad se může zdát, že takové hrůzy se ani neděly. Je nutné nezapomenout a  stále připomínat, jak svět byl zvrácený. Jak bylo možné , že to svět neviděl nebo nechtěl vidět. Tomi se do tábora vrátil, když natáčel dokument o svém životě.

Chlapec, který rozdával sny

Luca di Fulvio - Chlapec, který rozdával sny

Anotace:

New York, 1909. Zaoceánským parníkem spolu s dalšími přistěhovalci z celého světa dorazí mladá žena se svým malým synkem. Pocházejí z Itálie, z oblasti, kde panují téměř středověké poměry, aby si v Americe splnili svůj sen o lepším životě. Jejich naděje však záhy utrpí trhliny, neboť ve zbídačelém italském ghettu v newyorské čtvrti Lower East Side, kde najdou útočiště, diktují pravidla brutální gangsteři a jejich kriminální poskokové. Stát se mužem znamená pro Christmase čelit realitě. Pokud chcete přežít, nesmíte měnit pravidla. Ledaže máte charisma a neuvěřitelný dar fantazie.

-----------------------------------------------------------------------

Opravdu jsem nečekala, že kniha bude romantickou pohádkou o americkém snu, i když její konec byl vlastně jedním happy endem. Co mi v celé knize vadilo, byly dosti časté a na můj vkus vulgární popisy sexuálních scén, které zřejmě byly maličko nutné, neboť Christmasova matka pracovala jako prostitutka. Kvůli těmto popisům jsem knihu několikrát odkládala, abych se k ní zase přeci jen vrátila, neboť mě velmi zajímalo, zda ten americký sen bude mít skutečně  šťastný konec.

Christmas – to je ale podivné jméno, že? Chlapec ho dostal spíše nedorozuměním, když coby miminko přicestoval se svou mladistvou matkou z Itálie do vysněné země . Vlivem jazykové bariéry a shonu bylo chlapcovo jméno zapsáno jinak a již mu zůstalo. Už jako malý chlapec si vymyslel gang Diamond Dogs, který ve skutečnosti neexistoval,  ale rád tuto masku používal. Jednoho dne  se svým kamarádem zachrání dívenku Ruth, která se stalo obětí brutálního Billa, který ji surově znásilní, krutě zmlátí a dokonce kvůli prstenu dívence uřízne prst. Christmas s kamarádem ji donesou do nemocnice. Dozvídá se, že Ruth je vnučkou bohatého židovského obchodníka  . Christmas je Ruth okouzlen, později se několikrát setkají a vznikne mezi nimi krásné, dětské pouto, s tenkým náznakem hlubších citů. Jenže Ruthin dědeček umírá a od té doby už nic není jako dřív. Ruthina rodina se stěhuje a  i když si Christmas i Ruth píší vzkazy, Ruthina matka dosáhne toho, že Christmas ztratí s Ruth kontakt a ona si celou dobu myslí, že na ní zapomněl. Christmas  se  v době dospívání dostane na špatnou cestu , na hranici skutečných a nemilosrdných gangů. Naštěstí pro něj si vše včas uvědomí, najde si práci v rádiu, kde ve sklepě pomáhá černošskému dobrákovi opravovat součástky. Chrismasovým snem bylo vyprávět v rádiu příběhy, už kvůli Ruth, aby jí pomohl zapomenout na ty zlé chvíle..Jednoho dne je vyslán do vyšších pater s opravenou součástkou a dostane se do nahrávacího studia. Christmas je jím fascinován a jednoho dne se tam tajně vrátí a zasedne k mikrofonu a začne povídat historky o svém smyšleném gangu. Netuší, že ho pozoruje a později i natáčí člověk z redakce. Ten jednoho dne, když dojde k tomu, že rádio nemůže odvysílat obvyklý pořad, bez souhlasů vedení do rádia pustí Christmasovo vyprávění.  Je z toho velký malér a následuje výpověď.Jenže s pomocí obou přátel, černošského šikovného opraváře a muže z redakce  se začíná plnit americký sen. Vytvoří ilegální rádio a začnou vysílat. Pořad je velmi oblíben , hlavně mezi chudými lidmi.

Ani Ruth se z děje neztrácí, s rodiči se odstěhuje daleko  od svého původního bydliště,  velice jí chybí dědeček, rodiče jsou pro ni spíše dva cizí lidé. Ruth myslí na Christmase, stále opatruje přívěšek, který jí daroval, velké rudé srdce. Ruth se nikdy nevyrovnala s onou hrůznou událostí, o Billovi se jí často zdá, nechce dospět a být ženou, což jí připomíná celou událost. Upadá do depresí a jednoho dne pod vlivem alkoholu a léků skočí v domě rodičů z okna. Naštěstí se jí nic vážného nestane a je umístěna do sanatoria. Tam se setkává se starou, laskavou paní. Od otce dostává fotoaparát , prostřednictvím něhož vidí svět jinak, fotí ostatní pacientky, hlavně svou laskavou spolubydlící. Ta požádá svého muže, aby Ruth pomohl, neboť vlastní fotoateliér. Její fotky ho zaujmou. Ruth, jejíž rodiče se dostali na mizinu, se rozhodne začít žít sama. Laskavý pán si je vezme pod svá ochranná křídla, Ruth začne pro něj pracovat a fotit. Její cit a umění se brzy stanou věcí veřejnou a ona fotí známé osobnosti, herce, politiky, svým, jakýmsi vážný stylem.

V ději je pokračováno i s hrůzným Billem , který se neštítí zabít své rodiče a pod falešnou identitou se dostává pryč od svého původního bydliště, jak jinak, než opět za použití brutální vraždy. Dostává se do pornografického průmyslu, který je v té době žádán a je i poptávka po ohavnostech, Bill pomocí své úchylky a násilí dostává roli ohavného násilníka . Je to zcela jiné, než je v tomto průmyslu zvykem a Bill vydělává ohromné peníze, aniž by ohrozil sám sebe, neboť se pohybuje v masce a jeho identita je tedy udržena v tajnosti.

Americký sen se dostává ke svému šťastnému konci, kdy se Ruth shledá s Christmasem, i když se zprvu zalekne té lásky a znovu ho opustí . Ale i své dřívější stíny Ruth dovede nakonec přejít a uvěří v to, že svět není jen zlý.

Christmas už nemusí pracovat v ilegálním rádiu, jeho hvězda stoupá a on si plní svůj sen.

Billa doženou jeho činy, vlivem užívání alkoholu a drog a snad i svědomí má časté halucinace a nakonec i umírá.