Němý křik

Angela Marsonsová - Němý křik / případy Kim Stoneové/

336 stran
originál: " Silent scream "
Euromedia


Anotace :

Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou pohřbená navždy… Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali při jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpečetili ji krví. Po letech se středoanglické Black Country ocitá v šoku – nejprve je nalezena brutálně zabitá ředitelka místní chlapecké školy, následuje objev lidských ostatků u bývalého dětského domova. A další hrůzné zločiny… Detektiv inspektor Kim Stoneová si záhy uvědomí, že hledá zvrácenou osobu, jejíž vražedná pouť trvá už pár desetiletí. Že je třeba ji dopadnout, než znovu udeří. A že nezbývá než se co nejdřív vyrovnat s vlastními démony z minulosti. Protože jinak by už mohlo být příliš pozdě. „Ohromující!“ Mail on Sunday. Déle než měsíc vévodil Němý křik žebříčku bestsellerů britského Amazonu, na něm (i na americkém Amazonu) byl pátou nejprodávanější knihou roku 2015. Tento úspěch rázem katapultoval Angelu Marsonsovou mezi nejčtenější autory krimi v současnosti.

Nadchla mě už obálka , název i anotace. A po romantice z anglického venkova  změna žánru, ať to není na jedno brdo. 

Téma starého sirotčince a jeho zapomenutých hrůz slibovalo parádní počtení tohoto žánru.  Kim Stoneová jako vyšetřovatelka si hned na prvních stránkách získala mé sympatie. Povahou introvert, stejně jako já:). Postupně se  kromě vyšetřovací linie dozvídáme i střípky z jejího osobního života. Ty jsou však velmi smutné . Samotný případ, který se týká vražd dívek ze sirotčince, se Kim dotýká o to více, že sama si takovým prostředím prošla. Kapitoly jsou krátké a skvěle tak čtenáře udrží v napětí. Jako čtenář máte k dispozici i myšlenkové pochody samotného vraha, aniž byste ale tušili, o koho se jedná. Okruh podezřelých čítá pár osob, ale samotné finále ukáže, že pravda je mnohem horší. 

Téma sirotčinců a  podobných zařízení není vůbec veselé,  je zde naznačeno a já nepochybuji o tom,že se to tak mnohde děje, že namísto klidu, který by měl nastat pro děti, které se v takovém zařízení ocitnou, z velmi zlého prostředí , přijde kromě naprosté anonymity, kdy děti jsou pouhá čísla, objekty, ještě i něco horšího.  Stávají se snadným terčem pro ty, jež by je měli chránit... a to je velmi smutné.

Autorka má v plánu i další pokračování vyšetřovatelky Kim, už teď se na ně těším. Skvělá kniha tohoto žánru! 

Panství Edenbrook

Julianne Donaldson - Panství Edenbrook
320 stran
IKAR
e-forma


Anotace:

Výjimečný historický román jako stvořený pro nevyléčitelné romantiky. Marianne Daventryová odjíždí na venkov za sestrou Cecily, aby unikla nudné sezóně v Bathu a nadbíhání ctitele, který se jí hnusí. Zatímco Marianne touží po klidu a krásné přírodě, Cecily má v plánu okouzlit pohledného dědice panství Edenbrooke. Jenže když je při příjezdu její kočár nečekaně přepaden neznámým mužem, Marianne zjišťuje, že namísto rozjímání ji čeká tajemství k rozlousknutí. Kdo byl ten podivně přitažlivý cizinec? A dokáže udržet své srdce na uzdě, když se jí sestřin vytoužený muž zalíbí víc, než je vhodné?

Tak zde se potvrzuje, že ač jsem čtenář spíše náročnější, jsem nenapravitelný romantik...tohle byla stará dobrá červená knihovna , navíc z dob krásných sídel , pravých dam a gentlemanů... Pohodové čtení na jedno letní odpoledne.  Zaujala mě obálka a i název, takže bylo rozhodnuto. Ač jsem věděla, že to nemůže skončit jinak, než krásně a dobře, hltala jsem každé slovo a přála těm dvou lásku jako trám, Samozřejmě,stalo se tak.  Mám slabost pro tuto dobu , pro anglický venkov, takže popisovaný Edenbrook si dovedu ve své bujné fantazii představit. A na něm tuze sympatickou mladou dívku Marianne, uvolněnou, svou , svým způsobem, na tu dobu , svéráznou. Dívku, která miluje venkov, statečně odráží milostné útoky starého nápadníka v domě své babičky, kam byla otcem poslána po smrti matky. Zároveň byla odloučena od své sestry - dvojčete. Takže když jí milovaná sestra napíše dopis a v něm pozvání na pobyt v Edenbrooku, Marianne je šťastná. Znovu bude moci žít na venkově a užívat si jeho prosté radosti. I mužský hrdina Phillipe je velmi sympatický, takže Vám nezbývá, než věřit v ten krásný konec, který knihy tohoto typu prostě mají. A  je to dobře, dobro je potřeba v jakékoliv formě.

Ukázka z knihy: " Mou pozornost  upoutal dub. Když jsem procházela pod jeho košatou zelenou klenbou, náhodou jsem vzhlédla. Vítr si pohrával s listy a mě napadlo, jak už je to dlouho, co jsem se naposledy zatočila a radostně zavířila.  Zastavila jsem se pod větvemi a snažila se vzpomenout si, kdy jsem naposledy cítila potřebu přinejmenším několikrát se zatočit kolem dokola,,,". 

Levandulový pokoj

Nina George - Levandulový pokoj
nakladatelství MOBA
319 stran
originál : "das Levandelzimmer"

Anotace:

Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…

Už to u mě bývá zvláštním pravidlem, že koupím výhodně knihu nebo její e-verzi a ony dlouho a trpělivě čekají, až na ně přijde řada. A odměnou mi jsou nezapomenutelné zážitky plné emocí. Jsou knihy, které člověk přečte a jaksi je to jen další do počtu.  Ale těch je naštěstí málo.  Já mám výběr velmi náročný:) a jen někdy vybočím z řad svých oblíbenců. Už ani nevím, jak jsem na tuto knihu narazila, protože když si znovu čtu anotace, není to nic, co by mě doslova nadchlo, takový klasický příběh pro ženy, řekla bych.  Ale už ta zmínka o " Literární lékárně" značí, že jde o něco neobyčejného. Kniha dlouho čekala na svou příležitost. Rozečetla jsem ji jednou, ale  v prvních stránkách jsem se nějak ztrácela mezi jmény postav a tak jsem jí odložila.  A že se načekala na druhou šanci,  chudák. Ale to druhé uchopení, to už bylo správné, dokonale načasované na upršené šumavské dovolené v dobách klidných rán, kdy zbytek rodiny spal a já četla a četla, hltala ten krásný příběh, upustila pár slz / což je pro mě vždy záruka kvality, když kniha hne mými emocemi /.

Ač vím, k čemu se váže název knihy, pro našeho hrdinu zcela zásadně, já bych ji nazvala možná jinak. Mně se více líbila činnost, kterou náš hrdina  Jean provozoval . Ale je jasné, že já, coby knihomol, považuji knihy za něco posvátného, tak jsem asi maličko neobjektivní. Ale velmi se mi líbila myšlenka knihkupectví na bývalé nákladní lodi, která kotví v Paříži a starý mládenec Jean dovede svým zákazníkům doporučit knihu na míru . Ví, co je potřebují, v jaké jsou náladě či životní situaci. A nutno dodat, že  mu to jde dobře. V domě, kde bydlí, zná každého svého souseda, jeho radosti i starosti. Sám žije velmi skromně, jednotvárně, spořádaně. A nikdo netuší, co léta skrývá jeho srdce. Sám dovede druhým pomoci, ale sobě nikoliv. Vše se změní, když nově příchozí sousedce v nouzi daruje stůl ze svého bytu a ona mu donese dopis, který v něm nalezla. Ne snad, že by Jean o něm vůbec nevěděl, ale přes dvacet let dělal, že neexistuje, byl zavřený v onom levandulovém pokoji a hlavně, NIKDY jej neotevřel. Ač byl od jeho milované Manon, jeho lásky v době mládí. Která ale jednoho dne zmizela bez slůvka rozloučení. Zde se projevuje další moje slabost, dopisy. Nevím, zda bych dokázala neotevřít dopis, navíc od milované osoby. Zde nechci více prozrazovat, ač se z knihy relativně záhy dozvíme, co v dopise stálo, ale prozrazení by bylo příliš napovídající. V Jeanovi se po těch dvaceti letech cosi probudí, odpoutá svou loď od břehů a vydává se hledat... snad Manon , ale hlavně, sám sebe. Ač to neměl  v plánu, společníkem se mu stane mladý spisovatel, který po napsání úspěšné knihy nezvládá popularitu, má tvůrčí krizi a i jemu přijde vhod útěk do neznáma.  Stará loď s kočkami , knihami a dvěma muži, kteří se hledají, vyplouvá na cestu po francouzských řekách. Další téma, co mi hraje do karet, ta romantika, na lodi, kde vám společnost dělá jen jeden člověk, dvě kočky a nádherný klid vod francouzského venkova.  

Jeana jsem si zamilovala, milý, plachý člověk, přesto se nebál po dvaceti letech zanechat života, kdy dělal,že se nic nestalo a chtěl najít pravdu, svůj nový život.  Držela jsem mu palce, seč to šlo. 

Obzvlášť popis francouzského venkova mě nadchl, další moje slabost.

Kniha je plná krásných mouder,  na konci jako bonus úžasné recepty . V  jistý čas na lodi pobýval také jeden kuchař, též hledající dávnou lásku... 

A co teprv, když Jean píše knihu Velká encyklopedie malých pocitů. Nezní to nádherně? Třeba: kuchyňská potěcha - pocit, který se dostaví  když víš, že se v kuchyni na sporáku vaří něco chutného, okenní tabule jsou zamžené a milovaná žena s tebou za okamžik usedne ke stolu a mezi dvěma lžícemi na tebe pohlédne - též známo jako život .

Kniha vůbec je potěchou pro duši, zahřeje, pohladí, v tomto zlém a uspěchaném světě pro mne byla doslova oázou klidu, míru a  potěchy.  

Více prozradit nechci, určitě jedna z TOP knih, co jsem kdy četla... a to je na neznámo, docela dobrý úlovek:)

Zimní moře

Susanna Kearsleyová - Zimní moře
496 stran
EBUX - IKAR
originál: " The winter sea"

Anotace:

Úspěšná spisovatelka Carrie McCllelandová se vydává do Skotska, aby tam rozepsala historický román o jakobitském povstání. Hrad Slains, kde se děj její knihy má odehrávat, ji přitahuje silou, kterou si nedokáže vysvětlit, její postavy jako by tam doslova ožívaly. Když na stránky jejího románu vstoupí Sofie, její dávný předek z oné doby, začne mezi řádky prosvítat pravdivý a dávno zapomenutý příběh o zradě a spiknutí. Nikdo se nikdy nedozvěděl, co se vlastně tehdy stalo. Ale Carrie má nyní dramatické vyústění příběhu na dosah ruky…

Občas i já volím ke čtení neznámé autory, často využívám stránky Databáze knih. Ne snad, že tamní uživatelé jsou vševědoucí, ale přeci jen, beru to tak, že je to komunita lidí - čtenářů a tudíž jejich dojmy budou  jistě oprávněné,  nejsou to komentáře k něčemu, je nutné knihu přečíst, aby se mohli vyjádřit.  Často jsou to komentáře a dojmy vskutku podrobné a zajímavé.  Tuto knihu jsem zahlédla v nabídce Knižního klubu. Styl obálky, přiznám se bez mučení, není můj šálek kávy, ale obrázek těch útesů a nastíněné ruiny hradu spolu s nepříliš častým spojením moře a zimy / nikoliv letní pláže/, vzbudily mou zvědavost a kniha skončila v e-verzi v mé čtečce. Výhodou u KK je, že si mohu přečíst ukázku knih, přeci jen, hodně napoví. Rozhodně ochutnáte autorův, zde autorčin styl , který je vcelku zásadní. Tady jsem hned věděla , že to byla trefa do černého. Paní autorku neznám, ač  ve světě je velmi vydávaná a uznávaná. Jakožto nepravitelného romantika mě zaujala ústřední témata, jako Skotsko, moře, spisovatelka, historie.  Trošku jsem se obávala vysloveně červené knihovny, kterou nevyhledávám, ale přesto, proč ne, v rámci letní odpočinkové četby. 

Carrie jsem si zamilovala, jako bych se do ní okamžitě vtělila. Je spisovatelkou historických románů a do Skotska se vydává za psaním jednoho z nich. Pronajme si malý domeček  / při jeho popisu jsem jen vzdychala, jak to musí být malinké,romantické , prostě přesně pro mě / na pobřeží od místního  obyvatele. Děj knihy za ní často sám přichází během noci ve snech, Carrie má dojem, že to vše zná, jako by to prožila ona sama.  Zvláštní je, že když se náhodně dostane ke starým mapám hradu, kde se děj odehrává,  místnosti vypadají přesně tak, jak ona popsala v knize. Nutno dodat, že ona sama je potomkem staré místní generace obyvatel.  Děj je rozložen do dvou částí, jednu tvoří život Carrie , která se setká se dvěma muži, bratry ( ou, zde asi trošku náznak té červené knihovny , ale takový přirozený ) ve Skotsku, kde píše svůj román. Pátrá po osudech své hrdinky  a zároveň svého předka Sofie.  Druhou linií je Sofiin osud,ale hlavně doba kolem jakobínského povstání. Velmi pečlivě historicky popsána, leč protkána milostnou linkou dvou hrdinů - zde se přiznám, že jsem hořela nedočkavostí, jak to celé dopadne, že jsem ty důležité historické a politické pasáže hodně přelétla.  Důvod, proč se ke knize někdy vrátit:)

Krásné letní čtení, kdy jsem cítila vůni toho zimního moře, ten klid, když se Carrie samotná procházela nad útesy a já jí tolik záviděla.  Její dočasný domeček,  s teplým ohněm kamen, malými okny a na tak krásném místě, osamocen, přesto nedaleko vlídných obyvatel. 

A moc se těším na další autorčinu knihu Mariana. A protože byla výhodná ke koupi v kompletu se Zimním mořem, mám doma i tuto v papírové formě. Co si budeme povídat, čtečka je fajn, vejde se do ní  spousta knih, má praktické záložky , ale nevoní!

V jedné osobě

John Irving - V jedné osobě
09/2013
originál : " In one person"
ODEON

491 stran

Anotace: / podle mého naprosto tragická anotac!!!¨/


Nový román jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti mnohé překvapí. Poprvé od Modlitby za Owena Meanyho je vyprávěn v první osobě – a jeho tématem je homosexualita a sadomasochistické praktiky. Pojednává o šedesátiletém bisexuálovi jménem William, který vzpomíná na svůj nezřízený život v padesátých a šedesátých letech. John Irving otevřeně přiznal, že román V jedné osobě napsal pro svého jednadvacetiletého syna, který je gay. Dílo ukazuje, že i v sedmdesáti letech dokáže Irving přijít s naprosto nečekaným tématem

.........................................................................................................................................................

U zdejší knihy jsem snad anotaci ani nečetla, protože nepochybuji o tom, že po jejím přečtení bych po knize rozhodně nesáhla...

A jak víme u pana Irvinga, byla by to věčná škoda..

Pan Irving je pro mě mistr slova. Myslím ale, že nespadá do řad obyčejných spisovatelů, myslím, že ho jde buď milovat nebo nenávidět, nic mezi není, protože on je prostě vyjímečný a specifický, nenapodobitelný. S převyprávěním jeho knih mám velký problém, ne snad, že by nebylo o čem, ale jeho knihy jsou neobyčejné, vždy ve mně zanechají takový zvláštní pocit, trošku hořkobolný, ale zároveň hřejivý, lidský.  Jeho příběhy nejsou rozhodně nudné a obyčejné. 

V uvedené knize se dotýká hodně ošemetné oblasti a tématu, homosexuality, bisexuality a trans komunity. Ale v rozporu s anotací bych zcela jistě nenapsala, že autor vzpomíná na svůj nezřízený život.  Vyprávění je vzpomínkovou sondou do duše citlivého chlapce. Je to ohlédnutí se za životem. Za životem v milující rodině, která ale má svá tajemství a pandořiny skříňky. William - v knize Billy, od rané puberty tuší, že si není jist svými city, kdy ho primárně zajímá knihovnice slečna Frostová a spolužák Kittredge. Jeho nejlepší kamarádkou je Elaine.  Jak sám Billy říká, zamilovává se do nesprávných lidí. A s ohledem na sexuální tématiku knihy, jsou to jak ženy, tak muži. A  v době uvolněných mravů v Americe s následnými důsledky AIDS mnoho Billyho přátel / nikoliv jeho samotného , který díky osvětovému lékaři používal kondom /. Popis této nemoci je místy dost syrový, stejně jako některá milostná dobrodružství. Ale podotýkám, že z písmen pana Irvinga to není vulgární.  Celou knihou se jako další linka line linie divadla v městečku, kde Billy vyrůstal, kdy divadlem , sic na amatérské úrovni, žije vskutku značná část města.  Tyto pasáže jsou nesmírně zajímavé, vcelku podrobné např., při popisu konkrétních divadelních děl ( Richard II., Paní Bovaryová, Heda Gablerová   a mnoho dalších. ).   Členové širší rodiny jsou celou škálou různých povah a osudů, nejvíce mi k srdci přirostl dědeček , který si plní své skryté touhy a alespoň na jevišti se s radostí převléká do ženských šatů a  vysloveně si to užívá. 

Jsem ráda,že jsem se ke knize konečně dostala, neboť pan autor, ač je složitý a specifický, je mou srdeční záležitostí..