Němý křik

Angela Marsonsová - Němý křik / případy Kim Stoneové/

336 stran
originál: " Silent scream "
Euromedia


Anotace :

Ani ta nejtemnější tajemství nezůstanou pohřbená navždy… Pět postav stojí u mělkého hrobu. Jeden po druhém se vystřídali při jeho kopání. Jáma pro dospělého by zabrala víc času. Zmařili nevinný život, ale uzavřeli smlouvu a zpečetili ji krví. Po letech se středoanglické Black Country ocitá v šoku – nejprve je nalezena brutálně zabitá ředitelka místní chlapecké školy, následuje objev lidských ostatků u bývalého dětského domova. A další hrůzné zločiny… Detektiv inspektor Kim Stoneová si záhy uvědomí, že hledá zvrácenou osobu, jejíž vražedná pouť trvá už pár desetiletí. Že je třeba ji dopadnout, než znovu udeří. A že nezbývá než se co nejdřív vyrovnat s vlastními démony z minulosti. Protože jinak by už mohlo být příliš pozdě. „Ohromující!“ Mail on Sunday. Déle než měsíc vévodil Němý křik žebříčku bestsellerů britského Amazonu, na něm (i na americkém Amazonu) byl pátou nejprodávanější knihou roku 2015. Tento úspěch rázem katapultoval Angelu Marsonsovou mezi nejčtenější autory krimi v současnosti.

Nadchla mě už obálka , název i anotace. A po romantice z anglického venkova  změna žánru, ať to není na jedno brdo. 

Téma starého sirotčince a jeho zapomenutých hrůz slibovalo parádní počtení tohoto žánru.  Kim Stoneová jako vyšetřovatelka si hned na prvních stránkách získala mé sympatie. Povahou introvert, stejně jako já:). Postupně se  kromě vyšetřovací linie dozvídáme i střípky z jejího osobního života. Ty jsou však velmi smutné . Samotný případ, který se týká vražd dívek ze sirotčince, se Kim dotýká o to více, že sama si takovým prostředím prošla. Kapitoly jsou krátké a skvěle tak čtenáře udrží v napětí. Jako čtenář máte k dispozici i myšlenkové pochody samotného vraha, aniž byste ale tušili, o koho se jedná. Okruh podezřelých čítá pár osob, ale samotné finále ukáže, že pravda je mnohem horší. 

Téma sirotčinců a  podobných zařízení není vůbec veselé,  je zde naznačeno a já nepochybuji o tom,že se to tak mnohde děje, že namísto klidu, který by měl nastat pro děti, které se v takovém zařízení ocitnou, z velmi zlého prostředí , přijde kromě naprosté anonymity, kdy děti jsou pouhá čísla, objekty, ještě i něco horšího.  Stávají se snadným terčem pro ty, jež by je měli chránit... a to je velmi smutné.

Autorka má v plánu i další pokračování vyšetřovatelky Kim, už teď se na ně těším. Skvělá kniha tohoto žánru! 

Panství Edenbrook

Julianne Donaldson - Panství Edenbrook
320 stran
IKAR
e-forma


Anotace:

Výjimečný historický román jako stvořený pro nevyléčitelné romantiky. Marianne Daventryová odjíždí na venkov za sestrou Cecily, aby unikla nudné sezóně v Bathu a nadbíhání ctitele, který se jí hnusí. Zatímco Marianne touží po klidu a krásné přírodě, Cecily má v plánu okouzlit pohledného dědice panství Edenbrooke. Jenže když je při příjezdu její kočár nečekaně přepaden neznámým mužem, Marianne zjišťuje, že namísto rozjímání ji čeká tajemství k rozlousknutí. Kdo byl ten podivně přitažlivý cizinec? A dokáže udržet své srdce na uzdě, když se jí sestřin vytoužený muž zalíbí víc, než je vhodné?

Tak zde se potvrzuje, že ač jsem čtenář spíše náročnější, jsem nenapravitelný romantik...tohle byla stará dobrá červená knihovna , navíc z dob krásných sídel , pravých dam a gentlemanů... Pohodové čtení na jedno letní odpoledne.  Zaujala mě obálka a i název, takže bylo rozhodnuto. Ač jsem věděla, že to nemůže skončit jinak, než krásně a dobře, hltala jsem každé slovo a přála těm dvou lásku jako trám, Samozřejmě,stalo se tak.  Mám slabost pro tuto dobu , pro anglický venkov, takže popisovaný Edenbrook si dovedu ve své bujné fantazii představit. A na něm tuze sympatickou mladou dívku Marianne, uvolněnou, svou , svým způsobem, na tu dobu , svéráznou. Dívku, která miluje venkov, statečně odráží milostné útoky starého nápadníka v domě své babičky, kam byla otcem poslána po smrti matky. Zároveň byla odloučena od své sestry - dvojčete. Takže když jí milovaná sestra napíše dopis a v něm pozvání na pobyt v Edenbrooku, Marianne je šťastná. Znovu bude moci žít na venkově a užívat si jeho prosté radosti. I mužský hrdina Phillipe je velmi sympatický, takže Vám nezbývá, než věřit v ten krásný konec, který knihy tohoto typu prostě mají. A  je to dobře, dobro je potřeba v jakékoliv formě.

Ukázka z knihy: " Mou pozornost  upoutal dub. Když jsem procházela pod jeho košatou zelenou klenbou, náhodou jsem vzhlédla. Vítr si pohrával s listy a mě napadlo, jak už je to dlouho, co jsem se naposledy zatočila a radostně zavířila.  Zastavila jsem se pod větvemi a snažila se vzpomenout si, kdy jsem naposledy cítila potřebu přinejmenším několikrát se zatočit kolem dokola,,,". 

Levandulový pokoj

Nina George - Levandulový pokoj
nakladatelství MOBA
319 stran
originál : "das Levandelzimmer"

Anotace:

Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…

Už to u mě bývá zvláštním pravidlem, že koupím výhodně knihu nebo její e-verzi a ony dlouho a trpělivě čekají, až na ně přijde řada. A odměnou mi jsou nezapomenutelné zážitky plné emocí. Jsou knihy, které člověk přečte a jaksi je to jen další do počtu.  Ale těch je naštěstí málo.  Já mám výběr velmi náročný:) a jen někdy vybočím z řad svých oblíbenců. Už ani nevím, jak jsem na tuto knihu narazila, protože když si znovu čtu anotace, není to nic, co by mě doslova nadchlo, takový klasický příběh pro ženy, řekla bych.  Ale už ta zmínka o " Literární lékárně" značí, že jde o něco neobyčejného. Kniha dlouho čekala na svou příležitost. Rozečetla jsem ji jednou, ale  v prvních stránkách jsem se nějak ztrácela mezi jmény postav a tak jsem jí odložila.  A že se načekala na druhou šanci,  chudák. Ale to druhé uchopení, to už bylo správné, dokonale načasované na upršené šumavské dovolené v dobách klidných rán, kdy zbytek rodiny spal a já četla a četla, hltala ten krásný příběh, upustila pár slz / což je pro mě vždy záruka kvality, když kniha hne mými emocemi /.

Ač vím, k čemu se váže název knihy, pro našeho hrdinu zcela zásadně, já bych ji nazvala možná jinak. Mně se více líbila činnost, kterou náš hrdina  Jean provozoval . Ale je jasné, že já, coby knihomol, považuji knihy za něco posvátného, tak jsem asi maličko neobjektivní. Ale velmi se mi líbila myšlenka knihkupectví na bývalé nákladní lodi, která kotví v Paříži a starý mládenec Jean dovede svým zákazníkům doporučit knihu na míru . Ví, co je potřebují, v jaké jsou náladě či životní situaci. A nutno dodat, že  mu to jde dobře. V domě, kde bydlí, zná každého svého souseda, jeho radosti i starosti. Sám žije velmi skromně, jednotvárně, spořádaně. A nikdo netuší, co léta skrývá jeho srdce. Sám dovede druhým pomoci, ale sobě nikoliv. Vše se změní, když nově příchozí sousedce v nouzi daruje stůl ze svého bytu a ona mu donese dopis, který v něm nalezla. Ne snad, že by Jean o něm vůbec nevěděl, ale přes dvacet let dělal, že neexistuje, byl zavřený v onom levandulovém pokoji a hlavně, NIKDY jej neotevřel. Ač byl od jeho milované Manon, jeho lásky v době mládí. Která ale jednoho dne zmizela bez slůvka rozloučení. Zde se projevuje další moje slabost, dopisy. Nevím, zda bych dokázala neotevřít dopis, navíc od milované osoby. Zde nechci více prozrazovat, ač se z knihy relativně záhy dozvíme, co v dopise stálo, ale prozrazení by bylo příliš napovídající. V Jeanovi se po těch dvaceti letech cosi probudí, odpoutá svou loď od břehů a vydává se hledat... snad Manon , ale hlavně, sám sebe. Ač to neměl  v plánu, společníkem se mu stane mladý spisovatel, který po napsání úspěšné knihy nezvládá popularitu, má tvůrčí krizi a i jemu přijde vhod útěk do neznáma.  Stará loď s kočkami , knihami a dvěma muži, kteří se hledají, vyplouvá na cestu po francouzských řekách. Další téma, co mi hraje do karet, ta romantika, na lodi, kde vám společnost dělá jen jeden člověk, dvě kočky a nádherný klid vod francouzského venkova.  

Jeana jsem si zamilovala, milý, plachý člověk, přesto se nebál po dvaceti letech zanechat života, kdy dělal,že se nic nestalo a chtěl najít pravdu, svůj nový život.  Držela jsem mu palce, seč to šlo. 

Obzvlášť popis francouzského venkova mě nadchl, další moje slabost.

Kniha je plná krásných mouder,  na konci jako bonus úžasné recepty . V  jistý čas na lodi pobýval také jeden kuchař, též hledající dávnou lásku... 

A co teprv, když Jean píše knihu Velká encyklopedie malých pocitů. Nezní to nádherně? Třeba: kuchyňská potěcha - pocit, který se dostaví  když víš, že se v kuchyni na sporáku vaří něco chutného, okenní tabule jsou zamžené a milovaná žena s tebou za okamžik usedne ke stolu a mezi dvěma lžícemi na tebe pohlédne - též známo jako život .

Kniha vůbec je potěchou pro duši, zahřeje, pohladí, v tomto zlém a uspěchaném světě pro mne byla doslova oázou klidu, míru a  potěchy.  

Více prozradit nechci, určitě jedna z TOP knih, co jsem kdy četla... a to je na neznámo, docela dobrý úlovek:)

Zimní moře

Susanna Kearsleyová - Zimní moře
496 stran
EBUX - IKAR
originál: " The winter sea"

Anotace:

Úspěšná spisovatelka Carrie McCllelandová se vydává do Skotska, aby tam rozepsala historický román o jakobitském povstání. Hrad Slains, kde se děj její knihy má odehrávat, ji přitahuje silou, kterou si nedokáže vysvětlit, její postavy jako by tam doslova ožívaly. Když na stránky jejího románu vstoupí Sofie, její dávný předek z oné doby, začne mezi řádky prosvítat pravdivý a dávno zapomenutý příběh o zradě a spiknutí. Nikdo se nikdy nedozvěděl, co se vlastně tehdy stalo. Ale Carrie má nyní dramatické vyústění příběhu na dosah ruky…

Občas i já volím ke čtení neznámé autory, často využívám stránky Databáze knih. Ne snad, že tamní uživatelé jsou vševědoucí, ale přeci jen, beru to tak, že je to komunita lidí - čtenářů a tudíž jejich dojmy budou  jistě oprávněné,  nejsou to komentáře k něčemu, je nutné knihu přečíst, aby se mohli vyjádřit.  Často jsou to komentáře a dojmy vskutku podrobné a zajímavé.  Tuto knihu jsem zahlédla v nabídce Knižního klubu. Styl obálky, přiznám se bez mučení, není můj šálek kávy, ale obrázek těch útesů a nastíněné ruiny hradu spolu s nepříliš častým spojením moře a zimy / nikoliv letní pláže/, vzbudily mou zvědavost a kniha skončila v e-verzi v mé čtečce. Výhodou u KK je, že si mohu přečíst ukázku knih, přeci jen, hodně napoví. Rozhodně ochutnáte autorův, zde autorčin styl , který je vcelku zásadní. Tady jsem hned věděla , že to byla trefa do černého. Paní autorku neznám, ač  ve světě je velmi vydávaná a uznávaná. Jakožto nepravitelného romantika mě zaujala ústřední témata, jako Skotsko, moře, spisovatelka, historie.  Trošku jsem se obávala vysloveně červené knihovny, kterou nevyhledávám, ale přesto, proč ne, v rámci letní odpočinkové četby. 

Carrie jsem si zamilovala, jako bych se do ní okamžitě vtělila. Je spisovatelkou historických románů a do Skotska se vydává za psaním jednoho z nich. Pronajme si malý domeček  / při jeho popisu jsem jen vzdychala, jak to musí být malinké,romantické , prostě přesně pro mě / na pobřeží od místního  obyvatele. Děj knihy za ní často sám přichází během noci ve snech, Carrie má dojem, že to vše zná, jako by to prožila ona sama.  Zvláštní je, že když se náhodně dostane ke starým mapám hradu, kde se děj odehrává,  místnosti vypadají přesně tak, jak ona popsala v knize. Nutno dodat, že ona sama je potomkem staré místní generace obyvatel.  Děj je rozložen do dvou částí, jednu tvoří život Carrie , která se setká se dvěma muži, bratry ( ou, zde asi trošku náznak té červené knihovny , ale takový přirozený ) ve Skotsku, kde píše svůj román. Pátrá po osudech své hrdinky  a zároveň svého předka Sofie.  Druhou linií je Sofiin osud,ale hlavně doba kolem jakobínského povstání. Velmi pečlivě historicky popsána, leč protkána milostnou linkou dvou hrdinů - zde se přiznám, že jsem hořela nedočkavostí, jak to celé dopadne, že jsem ty důležité historické a politické pasáže hodně přelétla.  Důvod, proč se ke knize někdy vrátit:)

Krásné letní čtení, kdy jsem cítila vůni toho zimního moře, ten klid, když se Carrie samotná procházela nad útesy a já jí tolik záviděla.  Její dočasný domeček,  s teplým ohněm kamen, malými okny a na tak krásném místě, osamocen, přesto nedaleko vlídných obyvatel. 

A moc se těším na další autorčinu knihu Mariana. A protože byla výhodná ke koupi v kompletu se Zimním mořem, mám doma i tuto v papírové formě. Co si budeme povídat, čtečka je fajn, vejde se do ní  spousta knih, má praktické záložky , ale nevoní!

V jedné osobě

John Irving - V jedné osobě
09/2013
originál : " In one person"
ODEON

491 stran

Anotace: / podle mého naprosto tragická anotac!!!¨/


Nový román jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti mnohé překvapí. Poprvé od Modlitby za Owena Meanyho je vyprávěn v první osobě – a jeho tématem je homosexualita a sadomasochistické praktiky. Pojednává o šedesátiletém bisexuálovi jménem William, který vzpomíná na svůj nezřízený život v padesátých a šedesátých letech. John Irving otevřeně přiznal, že román V jedné osobě napsal pro svého jednadvacetiletého syna, který je gay. Dílo ukazuje, že i v sedmdesáti letech dokáže Irving přijít s naprosto nečekaným tématem

.........................................................................................................................................................

U zdejší knihy jsem snad anotaci ani nečetla, protože nepochybuji o tom, že po jejím přečtení bych po knize rozhodně nesáhla...

A jak víme u pana Irvinga, byla by to věčná škoda..

Pan Irving je pro mě mistr slova. Myslím ale, že nespadá do řad obyčejných spisovatelů, myslím, že ho jde buď milovat nebo nenávidět, nic mezi není, protože on je prostě vyjímečný a specifický, nenapodobitelný. S převyprávěním jeho knih mám velký problém, ne snad, že by nebylo o čem, ale jeho knihy jsou neobyčejné, vždy ve mně zanechají takový zvláštní pocit, trošku hořkobolný, ale zároveň hřejivý, lidský.  Jeho příběhy nejsou rozhodně nudné a obyčejné. 

V uvedené knize se dotýká hodně ošemetné oblasti a tématu, homosexuality, bisexuality a trans komunity. Ale v rozporu s anotací bych zcela jistě nenapsala, že autor vzpomíná na svůj nezřízený život.  Vyprávění je vzpomínkovou sondou do duše citlivého chlapce. Je to ohlédnutí se za životem. Za životem v milující rodině, která ale má svá tajemství a pandořiny skříňky. William - v knize Billy, od rané puberty tuší, že si není jist svými city, kdy ho primárně zajímá knihovnice slečna Frostová a spolužák Kittredge. Jeho nejlepší kamarádkou je Elaine.  Jak sám Billy říká, zamilovává se do nesprávných lidí. A s ohledem na sexuální tématiku knihy, jsou to jak ženy, tak muži. A  v době uvolněných mravů v Americe s následnými důsledky AIDS mnoho Billyho přátel / nikoliv jeho samotného , který díky osvětovému lékaři používal kondom /. Popis této nemoci je místy dost syrový, stejně jako některá milostná dobrodružství. Ale podotýkám, že z písmen pana Irvinga to není vulgární.  Celou knihou se jako další linka line linie divadla v městečku, kde Billy vyrůstal, kdy divadlem , sic na amatérské úrovni, žije vskutku značná část města.  Tyto pasáže jsou nesmírně zajímavé, vcelku podrobné např., při popisu konkrétních divadelních děl ( Richard II., Paní Bovaryová, Heda Gablerová   a mnoho dalších. ).   Členové širší rodiny jsou celou škálou různých povah a osudů, nejvíce mi k srdci přirostl dědeček , který si plní své skryté touhy a alespoň na jevišti se s radostí převléká do ženských šatů a  vysloveně si to užívá. 

Jsem ráda,že jsem se ke knize konečně dostala, neboť pan autor, ač je složitý a specifický, je mou srdeční záležitostí..

POKOJ

Ema Donoghue - Pokoj

336 stran - ekniha z Ebux

originální název: " Room"

anotace:

Pro pětiletého Jacka je Pokoj celým světem. Je to místo, kde se narodil, kde vyrůstá, kde žije v bezpečí se svou Mami. Celý den si hrají, učí se, cvičí nebo si čtou. V noci ho Mami ukládá do bezpečí Skříně. To proto, aby ho neviděl Čert, který za ní občas v noci přichází... 

Jack má z Čerta strach. Pro Jackovu mladou matku je Pokoj vězením. Díky odhodlání, vynalézavosti a nekonečné mateřské lásce se jí podařilo vytvořit pro Jacka život, v kterém si neuvědomuje jeho hranice. Pro ni se však staly nesnesitelnými. Vymyslí proto odvážný plán útěku, ve kterém se spolehne na statečnost svého syna a velkou dávku štěstí. Ani ona sama si neuvědomuje, jak moc je nepřipravená na to, že by plán skutečně fungoval. Když se však jejich izolovaný svět otevře a Jack pozná, jaké je to Venku, začne klást otázky. Mnoho otázek... 

Jazykově vytříbený a tematicky ojedinělý román citlivě prozkoumává dětskou duši vystavenou extrémním podmínkám a klade otázky, které inspirují i děsí. Pokoj Emmy Donoghue byl v roce 2010 nominován v užším výběru na prestižní literární cenu Man Booker Prize

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O této knize jsem se dozvěděla náhodou, při nominacích filmových cen Oscar. Představitelka Mami za ztvárnění této role cenu dokonce dostala.

Kniha je psána ich formou, prostřednictvím malého Jacka , rozhodně styl, který si myslím, je zcela ojedinělý. Na někoho může působit až nemožně dětsky. Ale ono to prostě tak má být, v kontextu celé knihy je to věc, která tam prostě patří a činí knihu naprosto jedinečnou. Jacka si člověk musí zamilovat, jeho nevinnou nevědomost o tom, jak vlastně s Mami žije . Pokoj a jeho Mami jsou středobodem jeho světa, kam patří také Telka, Koberec,Stůl, Skříň. Velká písmena jsou naprosto záměrně napsaná, všechny Jackovy předměty  se tak v knize píší. 

Jack netuší, že jeho Mami před lety byla unesena, uvězněna , zneužívána Čertem, který ji uvěznil v Pokoji ( zahradní domek důmyslně izolován, aby ji nikdo nenašel). Po jeho pátých narozeninách mu Mami svěří část pravdy, že svět, který vídá v Telce, je skutečný, že ona má tam Venku svoji rodinu. Jack to nechce slyšet, chce mít svůj život, na který je zvyklý. Mami vymyslí odvážný, až šílený plán, kdy předstírá před svým věznitelem, že Jack po nemoci zemřel, zabalí jej do koberce a spoléhá na to, že věznitel jej poveze v otevřené dodávce a Jacka učí dlouho plán, jak se pak z vozu dostat. Přiznám se, to bylo jediné, co bylo asi trošku přitažené za vlasy, ale proč ne, s trochou dávkou štěstí se to opravdu tak mohlo stát, proč tam nedat trochu toho štěstí. Jackovi se opravdu podaří z vozu  vyskočit na křižovatce a také narazit na člověka, kterému má předat maminčin vzkaz. V této pasáži se Vám sevře hrdlo, srdce, když věznitel si toho přeci jen všimne a Jacka táhne zpět, vezme mu lístek a vše vypadá ztraceně. Ale človíčkovi, který tam venku je, to přijde divné a volá policii a věznitel se přeci jen zalekne a utíká . ( Zde by se nabízelo, že odstraní Mami, že?  Ale kniha má být spíše psychologickou sondou do duše našich hrdinů, tak se tak nestane. ). Jack, který se prvně ocitne jinde, než mezi zdmi Pokoje, jen těžko reaguje na cizího člověka, na světlo.. Ale musí zachránit Mami , tak policii dovede i říci, kolikrát stavěl na semaforech, že pokoj má vikýř, je na zahradě. Policie  skutečně Mami najde.. a najednou je vše jinak, už není Pokoj a Jack s Mami musí do nemocnice.  Je to místo, kde jsou cizí lidé, není tam Koberec a jiné věci, která má Jack rád.  Mami se po letech střetává se svou rodinou,  matkou, která má již nového přítele, než otce,  Otec nedovede přijmout fakt, že Jack je zplozen trýznitelem.  Je to úžasný popis toho, jak věci, které nám přijdou normální, po letech věznění a omezeného prostoru dovedou ublížit , vylekat. Co teprv pro Jacka, který pět let neznal nic než Pokoj. Dětská dušička je zcela jistě mnohem silnější,  takže je to on, který vše zvládá mnohem lépe než Mami, která se nakonec zhroutí a dokonce si sáhne na život. 

Mohla bych psát dále a dále, ale nikdy nevyjádřím  ty pocity, které ve mně kniha zanechala. Plakala jsem s Jackem, který se chtěl do Pokoje vrátit, s Mami, která nevěděla, jak začít znovu normálně žít. A fandila také Babi, která ze dne na den získala zpět dceru a  navíc vnoučka, který se všeho bál a ona ho musela naučit žít v normálním světě.,...a ta Jackova forma vyprávění:

" Protože mám narozeniny, můžu si vybrat, co si oba oblíkneme. Mami věci bydlí v horním šuplíku Prádelníka a moje ve spodním.".

A nejvíce člověk obdivuje Mami, která těch pět let Jackova života v Pokoji pro synka vytvářela hry, zábavu a celý život s tak omezenými věcmi. Jen si představte žít v jednom Pokoji, kde je sice třeba postel, TV, vana. Ale to je tak zoufale málo. Přesto Jack nestrádal, naopak, byl velmi bystrý. Vystačil si s hadem, který byl vyroben ze skořápek, s pár knihami, pár pastelkami a svou Mami. ..

Neváhejte a čtěte!

Statečná srdce

Ariana Franklinová, Samanth Normanová - Statečná srdce
JOTA 2015
originál: winter siege ( poněkud zvláštní náš překlad, že? )
328 stran

" Jedna dívka je klíčem k míru, jeden muž se nezastaví před ničím, aby jí umlčel"

Anotace :

Historický román z pera oblíbené spisovatelky Ariany Franklinové a její nadané dcery Samanthy Normanové je opravdu mistrovským dílem. Statečná srdce nabízejí tu správnou směsici dobrodružství a intrik, tajemství a zločinu. Osudy hlavních aktérek, dvou statečných mladých žen, jsou nerozlučně spjaty s Anglií 12. století a pustošivou občanskou válkou. Píše se rok 1141. Král Štěpán válčí o korunu se svou sestřenicí císařovnou Matyldou. V tak nebezpečném světě ani jedenáctiletá Emma, dcera rolníka z bažin, nemůže být v bezpečí. Zvrácený mnich ji unese z rodné vsi a zanechá ji opuštěnou napospas smrti... Malá, ale strategicky důležitá pevnost Kenniford patří šestnáctileté Maud. Tato temperamentní a nebojácná hradní paní se postaví tváří v tvář osudu a vražednému hněvu krále Štěpána, když na svém sídle poskytne ochranu císařovně. Nadchází dlouhá, krutá zima. Kenniford se stává centrem dění a všechny nitky se sbíhají právě sem..

Mé první setkání s paní autorkou díky mé báječné Ivče, která mi knihu poslala jen tak pro radost ve dnech, kdy jsem byla poněkud nervozní a měla mě rozptýlit od obav..

To se vážně povedlo, i když o pár dní déle. Knihy z prostředí středověku mám ráda a ještě nikdy mě snad žádná nezklamala. Hltala jsem pararelní osudy Em a Maud. Osudy obou z nich se nakonec protnuly. 

Doporučuji všem milovníkům historických románů a já se těším na další díla paní autorky, kterou teď již znám:)

Katova dcera a ďábel z Bamberku

Katova dcera a ďábel z Bamberku - Oliver Pötzsch/ 5.díl série / 

560 stran 

Originální název: Die Henkerstochter und der Teufel von Bamberg

Anotace: 

Spolu se svou dcerou Magdalenou a zbytkem rodiny cestuje schongauský kat Jakob Kuisl v roce 1668 do Bamberku. To, co bylo původně plánováno jako návštěva svatby, se ale brzy stane noční můrou - v Bamberku řádí neznámý, krutý vrah.

U řeky a brány města lidé nacházejí končetiny jeho obětí. Mezi obyvateli se rychle šíří fáma, že vraždy jsou dílem vlkodlaka.

Jakob Kuisl tyto pověry odmítá a na vlastní pěst se pouští do hledání "ďábla Bamberku".

Již pátý díl historické série o dynastii katů v Německu. Raritou je, že sám autor je potomkem slavné dynastie rodiny Kuislů.

Jako vždy je kniha skvělou sondou do dob dávno minulých, nechybí napětí, zápletka, rodinné vztahy. 

Pohodové čtení, které se prostřednictvím jedné rodiny stává i historickou procházkou a popisem své doby. 

Ve službách zla

Robert Galbraith / pseudonym J. Rowlingové / - Ve službách zla
576 stran
nakladatelství Plus
vlastní

Anotace:

Třetí případ Cormorana Strika a jeho sympatické asistentky Robin přináší nejen ďábelsky rafinovanou zápletku s neočekávanými zvraty, ale také poutavý příběh o vztahu oblíbené dvojice vyšetřovatelů na křižovatce osobních i profesních životů.

Představte si, že jednoho dne obdržíte balíček s useknutou ženskou nohou… I neohroženou Robin Ellacottovou, asistentku soukromého detektiva Cormorana Strika, tento záhadný balík vyděsí k smrti. Jejího šéfa hned tak nic nerozhodí, ale ani on tuhle výstrahu nebere na lehkou váhu. V minulosti narazil na čtyři osoby, které přichází v úvahu jako viníci – a Strike moc dobře ví, že žádná z nich se neštítí ani nejhoršího násilí. 

Policie se zaměří na jednoho z podezřelých, jenže Strikovi je čím dál jasnější, že právě ten pachatelem není. Spolu s Robin se pustí do pátrání na vlastní pěst a ponoří se do temných a zvrácených světů zbylých tří podezřelých. Záhy však dojde k dalším hrůzným činům a Strikovi s Robin začne rychle docházet čas...

Mnou velice očekávaná kniha letošního roku. Cormorana Strika už beru jako za vlastního a Robin  o nic méně. Paní autorka  Harryho Pottera, píšící pod mužským pseudonymem, prostě umí psát, za tím si stojím. Už čtení Harryho Pottera byl pro mě, dospěláka jako hrom, neskutečný zážitek. Ač jinak detektivky příliš nevyhledávám, série s detektivem Strikem mě dostala. Třetí díl považuji za jednoznačně nejpovedenější , Hodně propracovaný, případ není tak potrhlý, jako v knize druhé / Hedvábník/. Dotýká se přímo detektiva  a jeho sekretářky . Velice poutavé jsou kapitoly, které  se zaobírají samotným sériovým vrahem. Ač nevíte, kdo to je, můžete " nahlédnout" do jeho myšlenkových pochodů a poznat  tak jeho zvrácenou povahu a i dvojí život. Velice mě potěšilo info na obálce knihy, kde se píše, že celá série bude společností BBC zfilmována. Nesmírně se těším a nepochybuji o tom, že bude stejně kvalitní jako  celá knižní série. 

FARMA

Tom Rob Smith
" Farma "
318 stran

Anotace:

Daniel je přesvědčen, že jeho rodiče si po odchodu z Londýna užívají klidný důchod na odlehlé farmě v matčině rodném Švédsku. 

A pak mu jednoho dne zatelefonuje otec. „Volám kvůli matce… Není v pořádku… Fantazíruje – vidí hrozné, hrozné věci.“ Daniel si okamžitě zarezervuje letenku do Švédska, když vtom má další hovor. „Tvůj otec s tebou už určitě mluvil,“ ozve se matčin hlas. „Všechno, co ti ten člověk řekl, je lež… Počkej na mě na Heathrow…“ 

Daniel je zničehonic nucen rozhodnout se, komu věřit. Matčinu tvrzení o děsivém zločinu, o spiknutí, na němž se podílí i jeho otec? Otcovu přesvědčení o matčině duševní nemoci? Klíčem je příběh plný znepokojivých detailů a hlubokých tajemství z minulosti – navíc Daniel skrývá jedno čerstvé, současné…

Anotace často dovede navnadit, nejinak tomu bylo u této knihy. Důvodem, proč jsem si ji zakoupila, byl také pan autor, který mě zaujal knihou " Dítě č.44". Anotace slibovala zajímavý příběh. Ale musím říct, ač jsem knihu dočetla rychle, protože není obsáhlá, mám z ní spíše rozpačitý dojem.  Dělalo mi problémy zvyknout si na krátké kapitoly, kde se mísily Danielovy myšlenky a matčino vyprávění. Atmosféra celé knihy byla až nepříjemně ponurá, což je ale vzhledem k obsahu knihy pochopitelné. Čtenář je celou dobu udržován v napětí. Konec je vcelku překvapivý, ale zároveň je popsán velice stručně a dává tak čtenáři prostor k úvahám.

Když se dáma rozběhne + Deník běžkyně v nejlepších letech

Zuzana Součková - Když se dáma rozběhne
140 stran



Anotace:

Autorka, dříve spíše nesportovní typ, začala běhat ve věku, kdy ostatní se sportem končí. Její motto je: „Je to v hlavě!“. Nyní má za sebou účast na několika maratonech a je prý na běhu závislá. Kniha má být motivací a návodem pro ženy středního věku, aby se nebály a začaly běhat.

--------------------------------------------------------------------------------

Zuzana Součková - Deník běžkyně v nejlepších letech 

248 stran




Anotace:

Nikdy jsem nevěřila, že dokážu doběhnout dál než na roh naší ulice. Je možné, aby ženská, která nedostala do vínku sportovní talent, začala před padesátkou, ve věku, kdy její vrstevnice končí, běhat? Dnes, několik let po padesátce, vím, že to dokážu. Na svém kontě mám nejen půlmaratony, maratony, 24hodinové běhy, ale i terénní triatlony a horské běhy. Dokazuji tím svému okolí, že všechno jde, když se chce. Věk je jenom číslo a všechno je to v hlavě. Po celý jeden rok jsem zapisovala formou deníku svá běžecká dobrodružství, své myšlenky, niterné pocity, vnitřní monology, pochybnosti o sobě i o svém konání. Radosti a strasti na trati běžecké i životní. V knize nehledejte tréninkové plány, ale určitě v ní najdete myšlenky, které zastihnou občas každého z nás, emoce, které nejsou nikomu cizí, možnost ztotožnit se. Doufám, že vás pobaví, rozesměje, přinese radost i motivaci. Podařilo se mi splnit cíl, který jsem na začátku roku vyslovila, a to uběhnout v jednom roce tisíc mil? Co jsem v onom roce prožila, co mě dostalo na kolena, co mě rozesmálo či rozplakalo? A naopak, co mi pomohlo překonat trable všedních dnů? To všechno, a ještě mnohem víc, se dozvíte v mé knize. Pro své čtenáře jsem do ní zapsala i recepty na jídla, která jsou nejen pro běžce více než vhodná.

Ke knihám  bych se nejspíš nikdy nedostala, nebýt vlastně náhodné návštěvě besedy s paní autorkou v naší knihovně. Beseda byla k její druhé knize " Deník běžkyně v nejlepších letech ". Protože od loňského podzimu koketuji s myšlenkou začít běhat / a skutečně jsem párkrát vyběhla/, zaujalo mě, že bych mohla poslouchat někoho, kdo není sportovec od dětství a přesto začal. Paní Zuzka bydlí 30 km od mého bydliště a musím napsat, že je to živel. S jejích příchodem místnost knihovny doslova ožila, byla jí plná. Je to žena krásná, zábavná a její elán vás chtě - nechtě , nakazí. Obě její knihy jsou psány z obyčejného života, o zkušenostech s běháním, s laskavým humorem. Protkány jsou recepty, které paní Zuzka doma vaří.  Ač mám ráda knihy náročné, tlusté, k těmto jsem sáhla ráda a dobře jsem udělala. Jsou " na pohodu", usmívala jsem se při nich a měla takový dobrý pocit motivace. Toužila jsem hned vyběhnout. I když je kniha prvoplánově o běhu, bude si líbit i neběžcům, hezky motivuje, opravdu , a také pohladí po  duši svou obyčejností a laskavostí...

A na závěr odkaz na blog paní Zuzky, který určitě stojí za nakouknutí

http://zuzkasouckova.blog.idnes.cz/

Jména čísel

Hans Joachim Lang - Jména čísel
320 stran
IKAR

Anotace :

V roce 1943 bylo 86 židovských žen a mužů, vybraných v Osvětimi, usmrceno plynem v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof (Alsasko). Tento úkol zadala vědecká organizace SS Ahnenerbe (Dědictví předků). Účel exekuce: Kostry obětí měly být vystaveny v Anatomickém ústavu Říšské univerzity Štrasburk a v budoucnosti „osvobozené od Židů“ měly sloužit výzkumným cílům. Pozůstatky zavražděných byly po válce uloženy v hromadném hrobě – anonymně.

Po pěti letech bádání v četných archivech doma i v zahraničí autor zrekonstruoval průběh zločinu, identifikoval všech 86 zavražděných a prozkoumal jejich původ.

Další z oněch knih, které nám mají připomínat, jaká zvěrstva se děly, ve jménu šílených vůdců a fanatiků.  Co více ještě napsat k tomuto smutnému a tragickému období lidských dějin. O zvěrstvu, které kniha popisuje, jsem se dozvěděla až prostřednictvím knihy samotné. Je pravda, že číslo 86 je v měřítku obětí druhé světové války naprosto nicotné. Resp. tak působí.  Jako kapka v moři.  Tak se jeví identifikace obětí zmíněného odporného činu.  Nacisté ve jménu vědy pasovali se na pány tvorstva. Hrůzné je, že šlo o lidské bytosti , o kterých oni hovořili  jen jako o věcech, kusech, pouhých číslech.  K oné sbírce koster nakonec nedošlo, jen díky náhodě a všímavosti jednoho zaměstnance ústavu , kterému přišlo divné, že oběti mají na tělech čísla , si tato zapisoval.  Autorovi se skutečně podařilo vypátrat jména těch nešťastníků a dopřát jim alespoň trocha důstojnosti a posmrtného klidu tím, že pouhým číslům dal jména . Název knihy je tedy naprosto výstižný. Autor pátral po původu, osudech a příbuzných všech obětí. Kniha tak nabídne i obrázek života obětí, který ale nebyl bohužel pln klidu.

Báseň z úvodu knihy: 

" Jak mohu zpívat, když se svět stal pro mne pustý, liduprázdný. Jak mohu hrát, když jsem tak ochromený, ruce mám  zlámané. Všechny své mrtvé hledám. Bože, tolik let na každém smetišti, jako když blázním, a v každé haldě popela. Ach, povězte mi, ,kde Vás jen najdu, děti mé."

Jiccach Katzenelson - Velký zpět o vyhubeném židovském národu - úryvek z knihy. 

Hranice věčnosti

Ken Follett - Století 3 -Hranice věčnosti
928 stran
Knižní klub


Anotace:

Jedná se o třetí díl monumentální trilogie , vydané pod souborným názvem Století .

Monumentální románová trilogie Století bestselleristy Kena Folletta vrcholí – po Pádu titánů a Zimě světa, mapujících fiktivní osudy pěti rodin v různých částech světa, dramaticky poznamenané první a druhou světovou válkou, přichází poslední díl ságy, Hranice věčnosti.

Do životů Maud von Urlich a jejích potomků v Berlíně, rodu Dewarových ve Spojených státech, Ethel Williamsové a její londýnské rodiny i rusko-amerického klanu Peškovových tentokrát zásadním způsobem vstoupí dějinné události a konflikty od počátku 60. do konce 80. let 20. století – kubánská krize, stavba berlínské zdi, atentáty na bratry Kennedyovy, boj amerických černochů za lidská práva, válka ve Vietnamu, zhroucení komunistického bloku, ale také kulturní fenomény příznačné pro tuto dobu – samizdat, média či hudba a jejich role v boji za mír a svobodu.

Dějinné i osobní peripetie příběhu se uzavírají, ve čtenářích však zanechají trvalou stopu v podobě nezapomenutelného zážitku.

Pan Follett je bez debat mým TOP autorem, Žádná z jeho knih mě nikdy nezklamala. Tento díl trilogie však čekal nesmírně dlouho na to , abych ho vzala na milost a pustila se do čtení. Proč ty okolky, když je to oblíbený autor? Prvním z důvodů váhání bylo to, že děj se točí v období tzv. studené války. Téma, o kterém toho vlastně pořádně nic nevím, vždy u mě vedla druhá světová válka. Druhým faktorem bylo jedno hodnocení na databázi knih, kde pán uváděl, že děj je plný sexu, sexu, černochů a sexu. Brr, to tedy byla silná káva. Ne, že bych dala na nějaké hodnocení,ale jisté pochybnosti vyvstaly a v mé knihovně dostávaly přednost jiné tituly. A ano, tušíte správně, byla to chyba. Nicméně alespoň mi tato skvělá kniha dělala společnost při protivné nemoci, kdy jsem měla klidový režim a je tedy záhodno jen využívat pro čtení v posteli s hrnkem čaje. 

Ač má kniha přes 900 stran, zhltla jsem ji za dva dny / přeci jsem nemusela vařit, uklízet, do práce chodit, tudíž toho času ku čtení jsem opravdu využila na 100 %/ :)

A jak to bylo s tím sexem a černochy? Nu, jedna linie knihy se věnuje éře M.Luthera Kinga a jeho boji za práva černochů, další část,ale jen nepatrná , popisuje éru " Květinových dětí " a tedy poněkud uvolněné morálky. Takže opravdu nemám pocit, že by kniha byla plná sexu. A když tam nějaký byl, je to psáno s citem a velice kulantně, v žádném  případě vulgárně, jak to mnozí dovedou. 

Bylo fascinující dovídat se o té éře dějin, kdy svět byl na pokraji třetí světové války. Myslím, že i pro historie znalé by to postačilo. Vše bylo opět protkáno osudy rodin napříč celým světem, jak tomu bylo i v dílech předchozích. Některé postavy mi byly sympatické, jiné o něco méně. Člověk trpěl s rodinami, které byly rozděleny nesmyslnou politikou, ač žijící v jednom městě, avšak rozděleni zdí. 

Nemá smysl více psát,  pan Follett je mistr vyprávění. Díky za další skvělý zážitek! 

Zeď vzpomínek

Anthony Doerr - Zeď vzpomínek




280 stran

nakladatelství Moba

/ moje v e-verzi /

Anotace:

Povídková kniha Anthonyho Doerra se odehrává na čtyřech světadílech. Titulní novela získala ocenění National Magazine Award v kategorii krásné literatury, druhá povídka byla označena za „mistrovské dílo vynikajícího pozorovatele a ukázku intuitivního smyslu pro poetiku,“ čtvrtá povídka dostala Cenu O. Henryho a za pátou povídku autor obdržel cenu The Pushcart za rok 2011. U proslulého autora a čerstvého držitele Pulitzerovy ceny se ostatně není čemu divit. Navzdory tomu, že Doerr získal prestižní Pulitzerovu cenu za román, považují někteří kritici právě povídky a novely za vrchol jeho dosavadní tvorby.

Tento spisovatel mě nadchl již svou prvotinou " Jsou světla, která nevidíme". Ač povídky jsou pro mě vlastně něčím skoro nepoznaným, bez váhání jsem po knize / v el. verzi / , sáhla. Knihy pana Doerra nejsou nabité akcí, napětím ani humorem. Ale jsou plné lidskosti, laskavosti, mnohdy až obyčejnosti. Ale toť můj dojem. Jeho knihy ve mně nechávají takový zvláštní pocit chvění, jako bych stále chtěla víc těch písmenek. Ale příběhy končí. Ale vy jste duchem stále s jeho hrdiny. Takové knihy mám ráda, nejsou to jen slova, příběhy,ale jsou to střípky života, laskavosti.


Kniha obsahuje 7 povídek. Nechci se o jednotlivých rozepisovat, ony se ani nedají jen tak převyprávět, je v nich prostě něco hlubšího. Takový pocit já mám i z knihy " Jsou světla, která nevidíme".

Napíši tedy jen názvy jednotlivých povídek:


Zeď vzpomínek

Milujte a množte se

Demilitarizovaná zóna

Vesnice 113

Řeka Nemunas

Život po životě

Hlubina



Každá je zcela z jiného soudku, dá se říci, že každá obsahuje jisté boje lidí, ať už se sebou samým či se společností. Kdybych měla jednu vyzdvihnout, byla by to asi " Život po životě", protože se bytostně týkala mého " oblíbeného" tématu, a to 2. světové války, resp. jejích následků a jak se s nimi vyrovnat.

Ale každá z povídek je famózní. Ale nejsou to žádné humorné příběhy, témata jsou to spíše vážná.

Rozhodně doporučuji všem, kteří u knih rádi dále přemýšlejí.

Dánská dívka

David Ebershoff - Dánská dívka

nakladatelství Domino, 376 stran - ve formě e-knihy z "Ereading.cz"

Anotace:

Románové zpracování skutečného příběhu malíře Einara Wegenera a jeho manželky Grety začíná nevinnou prosbou o pomoc, aby se na dalších stranách rozvinulo ve strhující vyprávění o neobvyklé lásce, osobní svobodě a odvaze vzepřít se obecnému mínění.

„Uděláš pro mě něco?" zeptala se Greta a netušila, co tím rozpoutá. Potřebovala dokončit obraz, a protože jí nepřišla na závěrečné sezení modelka, neviděla jinou možnost, než použít jako náhradní model svého muže. Sotva si však Einar oblékne punčochy, dámské šaty a střevíce, v jeho nitru se cosi změní: uvědomí si, že je ve skutečnosti ženou, nikoli mužem, a zatouží po změně pohlaví.

Není to však snadné. Einarův příběh se odehrává ve dvacátých letech, kdy lidé jako on často končí v ústavech pro choromyslné. V pařížských salonech možná dekadence dostupuje vrcholu, ale ve většinové společnosti stále převládá názor, že cítit se jako zajatec ve vlastním těle může jen psychopat, a toho je nutné razantně léčit.

Einar už ale sní svůj velký sen a nechce se jeho splnění vzdát. Kolik osobní odvahy, pochopení a podpory bude potřebovat, aby se mohl vnitřně osvobodit? Jak silná musí být láska ženy, která je ochotna vyhovět tak nevšednímu přání svého muže? Jaké jsou pocity člověka, který by rád unikl své předem dané identitě?

----------------------------------------------------------------------------------------------

Skvěle napsaný román, kde alespoň pro mě byla velikým tahouhem Greta. Ač Einar si jistě ve svém těle prožíval peklo, Greta tím,že mu pomohla " stvořit" Lily, ztratila svého muže. A kdo, že je Lily? Zprvu to možná měla být jen hra. Einar vyhověl prosbě své ženy a navlékl si  dámské punčochy, aby Greta mohla dokončit obraz ženy. Ale v tu chvíli se v Einarovi probudilo cosi, co v něm dřímalo celý život,ač si to nepřipouštěl..ženská duše , uvězněná v mužském těle. Snad z jakési recese se Einar do Lily převléká častěji, dokonce tak vyrazí i do společnosti,vydávající se za Einarovu sestřenici. V těle Lily se cítí lépe, než ve svém vlastním a mnohdy tak tráví i čas doma. Gréta začne Lily malovat a jejími obrazy dosáhne kýženého věhlasu. Einar má veliké štěstí, že na rozdíl od názoru části společnosti nachází pochopení u své rodiny, ženy, švagra,ale i dávného přítele z dětství, který se stává Grétě i Einarovi velikou oporou. V knize se vracíme do dětství či mládí obou hlavních hrdinů, kdy hlavně Gréta měla život, který se s ní nemazlil. Einar se rozhodne pro možnost, jak být stále Lily, se vším všudy, kdy odjíždí do Německa na ženskou kliniku, kde podstupuje sérii operací , směřující v přeměnu  na ženu.

Velký příběh o lásce, obětování, pochopení .  Vychází ze skutečné postavy dánského malíře Einara Wegenera, jednoho z prvních lidí, kteří podstoupili operaci změny pohlaví.  Osudy Grety / ve skutečnosti Gerdy / jsou smyšlené,co se jejího původu týče.

Téma je možná maličko kontroverzní, ne pro každého akceptovatelné, ale věřte, že kniha stojí za přečtení, je krásně napsaná,  je to oslava lásky a pochopení, velkých obětí.

A nyní se těším na filmovou podobu, která mě k přečtení knihy nakopla , a to jen svými ukázkami..

Přežil jsem peklo Bergen-Belsen

Přežil jsem peklo Bergen-Belsen - Zoltan Zinn Collis 

256 stran, vlastní

Anotace: 

Jsem jedním z milionů lidí, kteří prošli nacistickými koncentračními tábory a od většiny z nich se odlišuji tím, že jsem přežil Koncentrační tábor Bergen-Belsen se stal dějištěm jedněch z největších masových vražd v historii. Právě zde byl jako malý chlapec, spolu se svou rodinou, uvězněn Zoltan Zinn-Collis. Malému dítěti se podařilo přežít v neuvěřitelném prostředím plném špíny, nemocí, hladu a brutality příslušníků SS. Z jeho rodiny unikl smrti pouze on a starší sestra, matka přišla o život právě v den, kdy tábor osvobodila britská armáda. Zoltan, objevený sestrou Červeného kříže, jež jej označila jako „okouzlující zbytek lidskosti“, se dostal do Irska a byl adoptován jedním z těch, kteří osvobodili tábor Bergen-Belsen, doktorem Bobem Collisem, jenž ho přijal za svého syna. Jeho příběh je plný hluboké bolesti a obrovské radosti; je vylíčen s hrozivou upřímností a neuvěřitelnou jiskrou humoru. Je to příběh člověka, který ztratil jednu rodinu a nalezl jinou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kniha  o tématu, které mě zajímá odjakživa, období holocaustu. Několikátá na toto téma a přeci jiná. Autorovi bylo v době, kdy pobýval v hrůzném táboře,  pouhých pět let a posléze byl adoptován novou rodinou. Sám Zoltan ve svých vzpomínkách uvádí, že si není jist, co je jeho vzpomínkou, co zná z vyprávění či zda je to jen jeho představa. Což je s ohledem na jeho tehdejší útlý věk zcela pochopitelné. Přesto příběh, který stojí za přečtení. 

Tajemství sedmého syna

Glenn Cooper - Tajemství sedmého syna

originál : Secret of the Seventh Son / Library of the Dead
2009 

Anotace : 

Osm Newyorčanů obdrží během několika květnových a červnových dnů roku 2009 nenápadnou pohlednici z Las Vegas. Je na ní nakreslena rakev, k ní připsáno jejich jméno a datum úmrtí. A to se i vyplní. Policie začne okamžitě pátrat po sériovém vrahovi a na případ nasadí dvojici zvláštních agentů FBI Willa Pipera a Nancy Lipinskou. Hledání jakéhokoli spojení mezi oběťmi se však záhy octne ve slepé uličce a nikdo netuší, kdo a kdy bude další na řadě v takzvané kauze Posledních dnů. Kdesi v Nevadě však žije člověk, který pohlednice odeslal. Člověk, který zná tajemství střežené už několik desítek let v záhadami opředené Oblasti 51. Tajemství objevené v polovině minulého století na jednom britském ostrůvku v podzemí benediktinského kláštera. Tajemství, které se zrodilo sedmého dne sedmého měsíce roku 777 a jehož prozrazení by nenávratně změnilo osud celého lidstva
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Knihu jsem zakoupila jako komplet, jak jinak, ve slevě. Recenze měly oba tituly / druhý volně pokračující díl se jmenuje Kniha duší ) více než dobré a já se těšila na tajemné čtení. Nemohu říci, že mě kniha  zklamala,ale ani se nekonalo ono pověstné WAU. Kniha má tři dějové linky, současnost, období po druhé světové válce a kolem r. 777. Posledně jmenovaná byla pro mě více než zajímavá a dovedu si představit, že by samotná tvořila obsah knihy, škoda, že tomu tak nebylo. 
Hlavní hrdina Will Piper mi maličko připomínal mého oblíbence z knih Volání kukačky a Hedvábník  Cormorana Strika. Ale přeci jen, Will je nižší level. Kniha měla spád, celou dobu jsem netušila, jak se může stát, že někomu dojde pohlednice s datem jeho úmrtí a to se skutečně vyplní.  Samozřejmě proto byly v knize ty tři časové roviny, které člověku nabídnou jakási pojítka.  Do toho jakoby nastrčený podezřelý,  ale konec je  zcela jiný, než by se možná zdálo.
Druhý díl, ač tento první mám již drahnou dobu přečtený, mě zatím nedonutil, abych po něm sáhla. Což jen potvrzuje má slova, že kniha pro mě byla jen jednou z mnoha..

Markus Zusak - Posel

Markus Zusak – Posel

originál: The Messenger, 2012 ARGO

vlastní , 350 stran

Anotace:

Představte si, že vám jednoho dne začnou do dopisní schránky chodit hrací karty se zašifrovanými úkoly - máte vstoupit do života úplně cizím lidem a najít způsob, jak jim pomoci v jejich nelehkém osudu. Nevíte, kdo vám karty posílá ani proč si vybral zrovna vás. Jasné je jenom to, že ví o každém vašem kroku a nenechá vás na pokoji, dokud sám nebude chtít přestat. Má vás zkrátka v hrsti. Přesně v této situaci se ocitá Ed Kennedy, devatenáctiletý taxikář, který až doposud dělil svůj čas mezi kamarády Marva, Ritchieho a Audrey (do které je beznadějně zamilovaný), věrného psa Portýra, hraní karet a svou práci, a má pocit, že se už na nic dalšího nezmůže. Ed na svých záchranných misích schytá spoustu bizarních výprasků, ale s každým úkolem roste jeho schopnost poradit si se vším sám a také vědomí, co musí udělat, aby jeho život za něco stál. Vyprávění vás upoutá situačním humorem a trefnými komentáři dospívajícího hrdiny.

Po knize jsem sáhla po přečtení jiné autorovy knihy „ Zlodějka knih“ . Na přečtení kniha trošku déle čekala, ale koupě rozhodně nelituji.  Ač jde o  zcela jiný šálek kávy, je to čtení, po kterém se tak nějak přitrouble usmíváte a máte víru ve všeobecné dobro. Psáno „ich formou“. Hlavní hrdina Ed je sympaťák, který si žije v jistém nudném malém městečku zcela obyčejným životem. V boudě (jak sám nazývá svůj příbytek ) se starým psem se skvělým jménem „ Portýr“. Pracuje jako „drožkař“ – rozuměj taxikář, ve volném čase zná jen partičky karet se svými třemi přáteli. Otec mu zemřel, matka nemá k Edovi zrovna vřelý vztah.  Vše se změní vlastní už tím, kdy se Ed stane  „ hrdinou“ při přepadení banky.  Následně po jistém čase najde v poštovní schránce hrací kartu se třemi udanými adresami. Ed netuší, co má s kartou dělat, ani proč ji a od koho ji vlastně dostal.  Tímto okamžikem se jeho život stává jakýmsi poselstvím.  Tím je i kniha samotná, zanechá ve Vás takový ten hřejivý pocit dobra z obyčejných věcí. Ale pozor, není to psáno žádnou krásnou, květnou formou, je to velice hovorové, kdo by také čekal, že omladina snad bude používat archaismy. To jen na okraj, jako takové mini varování pro ty, co si na mluvě dosti zakládají.  Některé stránky mě dojaly až k slzám.  Nechci se sáhodlouze rozepisovat do širším ději, každý si na knize jistě najde to své, o tom nepochybuji.

Zde několik ukázek, které mě nějak zaujaly:

„ Mám spolubydlícího, jmenuje se Portýr a je mu sedmnáct. Vysedává u dveří se sítí proti mouchám, na černým kožichu skvrny od slunce. Starý oči mu planou.  Usmívá se.  Říká se mu Portýr, protože si od útlýho věku liboval ve vysedávání u vchodových dveří. Dělal to ještě doma, dělá to i teď. Řekl bych, že brzo umře. Počítám s tím, u sedmnáctiletýho psa se to dá předpokládat.  Nedokážu odhadnout, jak budu reagovat…“.

Chvíle krásy:

„ Zatímco děti tancujou po dvoře, pod noční oblohou a světýlkama vpředu, něčeho si všimnu. Lua s Marií se držej za ruce. Zdá se, že jsou hrozně šťastný, jenom tak, v týhle chvíli, při pohledu na děti a světýlka na svým starým eternitovým domě. Lua Marii políbí. Jenom zlehka na rty. A ona mu polibek oplatí. Lidi jsou někdy krásný. Ne tím, jak vypadaj, Ne tím, co říkaj. Jenom tím, co jsou..“.

„ Ty jsi ztělesněním obyčejnosti, Ede. A jestli  se kluk jako ty dokáže sebrat a udělat , co jsi udělal pro všechny ty lidi , tak potom je toho možná schopen každý. Každý třeba dokáže žít za hranicemi svých schopností.“

Po knize určitě sáhněte, je neotřelá, nezapadá do žádných ze škatulek či žánrů...

Dopisy na konec světa

Dopisy na konec světa - Ava Dellaira 

272 stran - EBUX

Tuto knihu jsem zaregistrovala v prosinci , kdy u nás vyšla . Tehdy mě zaujala myšlenka, kolem které se děj knihy odehrává, a to psaní dopisů pro již zemřelé, většinou slavné osobnosti  .

Na netu se  o ní hovoří jako o knize pro mladé,ale ani to mě neodradilo J a pořídila jsem si ji do čtečky s využitím slev.  A rozhodně jsem nelitovala , naopak, knihu jsem přečetla za jedno odpoledne a byla jsem opravdu potěšena.

Anotace:

Nechte si zlomit srdce dojemným debutem mladé americké autorky.

Všechno to začalo úkolem na hodinu literatury: „Napište dopis někomu, kdo zemřel.“
Laurel si vybere Kurta Cobaina, který zemřel mladý, stejně tak jako její starší sestra May. Úkol sice neodevzdá, ale s psaním pokračuje a brzy dopisy adresuje i dalším nežijícím osobnostem – Amy Winehouseové, Riveru Phoenixovi nebo Amelii Earhartové. Svěřuje se jim se vším možným – jak se jí stýská po mámě, která po sestřině smrti odjela pryč a nechala Laurel se zničeným tátou a silně věřící tetou, jak se jí nedaří zapadnout v prostředí nové střední školy, jak je těžké navázat nová přátelství, když kamarádkám nemůže říct, jaká všechna tajemství ji tíží, nebo jak se poprvé zamilovala. A rozepíše se taky o své sestře, kterou zbožňovala, a o tom, jak je těžké žít bez ní. May zemřela za nevyjasněných okolností a jediným svědkem tragédie byla Laurel, která o tom však nedokáže mluvit – možná se o tom ale odváží psát. V dopisech se mezi řádky vyrovnává s tím, co se stalo, snaží se najít sebe sama a začít žít svůj život.

Ač je kniha možná primárně určená pro mladé, myslím, že v sobě skrývá velký potenciál,  myslím, že každý si v ní najde něco , co ho osloví, co sám zažil, protože je to kniha o životě.

Děj je zasazen do současnosti, ale já měla po celou dobu  čtení před očima léta 60tá či 70tá. Taková ta, co znám z různých amerických filmů… Ne žádná veselá, spíše ponurá, smutná, tíživá, a to vlivem jedné zásadní okolnosti, kterou je smrt jedné mladé dívky, se kterou se snaží vyrovnat její mladší sestra a rodiče.. a každý do dělá po svém.

Kniha je psána formou dopisů již nežijícím lidem. Tyto dopisy píše Laurel, které jí slouží jako jistá forma terapie. Její život se otřásl v základech po tragické smrti milované sestry May. Této tragédii byla Laurel přítomna a nedovede se s tím vyrovnat. Rodiče, kteří se odloučili ještě před Mayinou smrtí, tato tragédie ještě více vzájemně odcizí. Matka odjíždí do Kalifornie a Laurel bydlí střídavě u utrápeného otce a silně věřící tety. Nastupuje na novou   střední školu, kde se cítí osamělá, je uzavřená . Na hodině literatury dostane úkol, aby napsala dopis někomu, kdo již nežije. Laurel kupodivu nepíše své sestře,ale Kurtu Cobainovi. Úkol ale neodevzdá, dopisy píše dál různým osobnostem. Na kusy papírů se jim svěřuje se vším, co ji trápí. Psaní se pro ni stává jakousi formou

terapie, kdy se pomalu dovede postavit k životu čelem a vyrovnat se s duchy minulosti a začít žít svůj nový život.  I ve škole nakonec nachází opravdové přátele i lásku. Poslední dopis, který Laurel napíše, je adresován sestře May. Asi symbolicky, neboť Laurel došlo na konec své cesty, dokázala se vypsat ze všech svých bolestí a snad se i zbavit pocitu viny, který v ní dřímal a hlodal , pocit, že sestřině smrti mohla zabránit....

Kniha je plná citů, bolesti ze ztráty milované osoby, s věcí, se kterou se člověk nakonec musí nějak vypořádat, i když je to velmi těžké a nejinak tomu bylo v případě rodiny Laurel. I zde platí, že dusit tu bolest v sobě ji nepomůže překonat, Laurel pomohly dopisy najít cestu zpět k matce, k sobě samé, k dalšímu životu…

Kate Morton - Šepot vzdálených chvil

Kate Morton - Šepot vzdálených chvil

493 stran, vlastní

IKAR, originální název: " The distant hours"

Anotace ( z obalu knihy)

 Edie si se svou matkou nikdy nebyly moc blízké. Když však matka jednoho dne dostane nečekaný, 50 let opožděný dopis se zpáteční adresou zámku Milderhurst v Kentu, vydává se Edie do vznosného, leč už značně chátrajícího sídla, kde žijí neprovdané sesty Blytheovy. S nimi a s jejich stárnoucím otcem, autorem známé knihy pro děti " Pravdivý příběh o Bahnivci " zde během druhé světové války Ediina matka strávila po evakuaci Londýna část dětství. Starší sestry jsou dvojčata a většinu svého života zasvětily péči o nejmladší sestru Juniper, jež se nikdy nevzpamatovala z psychického šoku, který utrpěla v roce 1941, kdy ji opustil snoubenec. Edie pomalu začíná rozplétat matčinu minulost, v kamenných zdech Milderhurstu se však skrývají mnohem větší tajemství. Co všechno se zde vlastně před oním půlstoletím stalo?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kate je pro mě vždy zárukou krásných příběhů, opředených rouškou  tajemství a starých časů. Věci, které k sobě patří. Vypravěčka je to brilantní, do posledních stránek se jen domýšlíte, jak to celé dopadne .  Její knihy jsou pro mě krásné střípky různorodých příběhů, které ale vždy nesou autorčin rukopis.

Když čtu její knihy, téměř vždy se mi vybaví Anglie, starý dům, nějaké rodinné tajemství a vypravěč , který Vám na podnose přinese kouzelný příběh.  Samu sebe vidím ve starém křesle, u krbu a s šálkem čaje - třeba jako neviditelného diváka a posluchače.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ukázky z textu:

Pst. Slyšíte ho?

Stromy ano. Vědí jako první, že přichází. Poslouchejte! Hlubokým, temným lesem se plíživě  proplétá lstivý vítr, stromy třesou svými listy, jako tenoučkými plátky  tepaného stříbra  a šeptají, že to už brzy začne. Stromy vědí, neboť jsou staré a to vše již viděly.

....................................................................................................................................................................

Měsíc nesvítí.

Nikdy nesvítí, když přichází Bahnivec. Noc si navlékla  jemné kožené rukavice a rozprostřela po zemi černou přikrývku: lest, maskování, kouzlo, jímž na vše pod sebou seslala sladkou dřímotu. Tma ale není neproniknutelná - každá věc v ní má svůj odstín, stupeň, strukturu. Pohleďte: drsné rouno hustého lesa, prošívaný pás polí a luk, hladká melasa vodního příkopu.

- " Nechci , aby to vyznělo smutně nebo osaměle, zkrátka nepatřím k lidem, kteří hromadí přátele a milují davy.  Je mi dobře se slovy, ale napsanými, ne pronášenými nahlas. Často mě napadlo, jak báječné by bylo udržovat vztahy na papíře. A domnívám se, že to v jistém smyslu dělám, protože mám stovky přátel jiné kategorie,  přebývají ve svazcích  knih, na úchvatných inkoustem popsaných nebo potištěných stránkách, v příbězích, které se rozvíjejí pokaždé stejně a přece  nich nikdy nevyprchá potěšení, které mě vezmou za ruku a provedou mě dveřmi do světa úděsných hrůz a opojných slastí. Zábavných, inspirativních, úctyhodných, spolehlivých společníků, z nichž někteří překypují dobrými radami, ale naneštěstí nedisponují volným pokojem, který by mi mohli na pár měsíců poskytnout..."

Kniha byla poslední mnou přečtenou v roce 2015 .

Rozhodně doporučuji.  Paní autorka patří mezi mé veliké oblíbence a srdeční záležitosti.

V pekle jménem Bergen - Belsen

Tomi Reichental - V pekle jménem Bergen- Belsen 

Anotace:

Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé.

Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů; na „panenky“ v latrínách, což byla ve skutečnosti mrtvá novorozeňata; na vyděšené matky, které se před dětmi snažily tajit zvěsti o plynových „sprchách“ a krematoriích.

Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé. Tisův režim na Slovensku za 2. světové války se podílel na deportacích více než osmdesáti procent tamní židovské populace.

Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů; na „panenky“ v latrínách, což byla ve skutečnosti mrtvá novorozeňata; na vyděšené matky, které se před dětmi snažily tajit zvěsti o plynových „sprchách“ a krematoriích. Než byl tábor v roce 1945 osvobozen, zahynulo pětatřicet Tomiho příbuzných v koncentračních táborech v Německu a Polsku. Na vlastní oči viděl, jak odtáhli tělo jeho mrtvé babičky a hodili je na hromadu mrtvol před barákem, mezi nimiž si s ostatními dětmi hráli. A co se dělo s otcem, o němž naposledy slyšel, než ho dobytčákem odvezli do Osvětimi?

Co více napsat? Tato opravdová svědectví se mi pokaždé zaryjí hluboko pod kůži. Není to jako u smyšlených příběhů, kde se sice hrůzou oklepete, zavíráte oči, ale víte, že to je JEN fikce. U knih s tématikou druhé světové války je to jiné, daleko hrůznější. Nechcete uvěřit tomu , že takové hrůzy se skutečně děly,  aniž by tomu někdo chtěl zabránit. Ano, našlo se pár takových, kteří ukrývaly Židy a sami se vystavovali ohromnému, smrtelnému nebezpečí. Ale to byly jen slzy v ohromném oceánu nenávisti. Při čtení těchto autentických svědectví je mi vždy velice úzko, absolutně si nedovedu představit tu hrůzu, strach, boj o vlastní život.

Tomi měl „ to štěstí“, že byl ještě chlapec, když ho zasáhla válka  a ohromný hon na Židy, který následoval. Do té doby žil poklidně v krásné , malebné vesničce  s milujícími rodiči a bratrem, s babičkou a dědečkem. Zdálo se, že nic nemůže narušit  tu nádhernou lehkost bytí uprostřed přírody, obklopen milovanými lidmi. Ani později, svou dětskou nevinností Tomi nechápal, co se to děje, proč jsou najednou na okraji společnosti, proč je sousedé zrazují, proč nemůže chodit do normální školy. Nejprve přijde o milované prarodiče, kterým je nejprve zabaven obchod, později jsou deportováni. Nikdo v té době netuší, že už je nikdy neuvidí. Nepomohou ani tatínkovy vlivné kontakty a dojde k tomu, že  deportována má být  celá rodina. Naštěstí jsou stále v rukou nebojácných přátel, s jejichž pomocí se dostanou pryč a schovávají se ve větších městech, musí se rozdělit od tatínka.  Úspěšně se jim daří skrývat do listopadu 1944, kdy je Tomi se bratrem, maminkou , tetou a její dcerou, babičkou  ze strany matky deportován do tábora Bergen – Belsen. To už kolují zvěsti, že Židé jsou posíláni do plynu nebo jsou spalováni. Nikdo neví, co je čeká. V táboře jsou svědky nelidských hrůz, kdy jsou vláčeni na nesmyslné nástupy, kde musí stát v mrazu, dešti. Příděl potravin je samozřejmě nedostačující. Jelikož Tomiho teta ovládá němčinu, je vybrána , aby měla na starosti nástupy, byla za lidi zodpovědná. Kromě ohromné zodpovědnosti to ale znamenalo i maličko výhod. Jednou z nich bylo to, že rodina zůstala pohromadě v jedné místnosti. Tomiho maminka i teta se snažily zachovat zbyty optimismu, nejhůře pobyt snášela Tomiho babička. Naprosto

rezignovala, bez svých léků rychle chřadla, nejen na těle, ale hlavně na duši. V táboře nakonec umírá. Tomi je svědkem, jak se její tělo stává je součástí ohromné hromady mrtvých těl.  Sám říká, že výhodou dětí v tomto prostředí bylo to, že ve své dětské naivitě a nevědomosti ani nedovedly zcela pochopit, co se děje, co může následovat. Velice silný byl popis toho, jak vězně nahnali do sprch,  jak ohromná propukla panika, jak matky plakaly, hroutily se , neboť už věděly, že v jiných táborech dochází ke zplynování. Tomi sám říká, jak viděl zoufalou matku, která se přesto snažila, aby na chlapce nepůsobila nijak negativně, jak jí tlouklo srdce, on sám tehdy nevěděl, k čemu jinde dochází.

Tomi a jeho rodina, jako zázrakem, tábor přežijí, shledávají se s tatínkem. Z širší rodiny však mnoho lidí zahyne. Jen pomalu  a těžko se dostávají do svých dřívějších zvyků. Situace se ani později dobře nevyvíjí příliš dobře a rodina se rozhodne imigrovat do Izraele. Musí opustit to, co staletí budovali.

Tomi dlouho o svých zážitcích nedokázal mluvit, ale dospěl k závěru, že tyto věci je třeba si stále připomínat,  neboť jak čas plyne, snad se může zdát, že takové hrůzy se ani neděly. Je nutné nezapomenout a  stále připomínat, jak svět byl zvrácený. Jak bylo možné , že to svět neviděl nebo nechtěl vidět. Tomi se do tábora vrátil, když natáčel dokument o svém životě.

Chlapec, který rozdával sny

Luca di Fulvio - Chlapec, který rozdával sny

Anotace:

New York, 1909. Zaoceánským parníkem spolu s dalšími přistěhovalci z celého světa dorazí mladá žena se svým malým synkem. Pocházejí z Itálie, z oblasti, kde panují téměř středověké poměry, aby si v Americe splnili svůj sen o lepším životě. Jejich naděje však záhy utrpí trhliny, neboť ve zbídačelém italském ghettu v newyorské čtvrti Lower East Side, kde najdou útočiště, diktují pravidla brutální gangsteři a jejich kriminální poskokové. Stát se mužem znamená pro Christmase čelit realitě. Pokud chcete přežít, nesmíte měnit pravidla. Ledaže máte charisma a neuvěřitelný dar fantazie.

-----------------------------------------------------------------------

Opravdu jsem nečekala, že kniha bude romantickou pohádkou o americkém snu, i když její konec byl vlastně jedním happy endem. Co mi v celé knize vadilo, byly dosti časté a na můj vkus vulgární popisy sexuálních scén, které zřejmě byly maličko nutné, neboť Christmasova matka pracovala jako prostitutka. Kvůli těmto popisům jsem knihu několikrát odkládala, abych se k ní zase přeci jen vrátila, neboť mě velmi zajímalo, zda ten americký sen bude mít skutečně  šťastný konec.

Christmas – to je ale podivné jméno, že? Chlapec ho dostal spíše nedorozuměním, když coby miminko přicestoval se svou mladistvou matkou z Itálie do vysněné země . Vlivem jazykové bariéry a shonu bylo chlapcovo jméno zapsáno jinak a již mu zůstalo. Už jako malý chlapec si vymyslel gang Diamond Dogs, který ve skutečnosti neexistoval,  ale rád tuto masku používal. Jednoho dne  se svým kamarádem zachrání dívenku Ruth, která se stalo obětí brutálního Billa, který ji surově znásilní, krutě zmlátí a dokonce kvůli prstenu dívence uřízne prst. Christmas s kamarádem ji donesou do nemocnice. Dozvídá se, že Ruth je vnučkou bohatého židovského obchodníka  . Christmas je Ruth okouzlen, později se několikrát setkají a vznikne mezi nimi krásné, dětské pouto, s tenkým náznakem hlubších citů. Jenže Ruthin dědeček umírá a od té doby už nic není jako dřív. Ruthina rodina se stěhuje a  i když si Christmas i Ruth píší vzkazy, Ruthina matka dosáhne toho, že Christmas ztratí s Ruth kontakt a ona si celou dobu myslí, že na ní zapomněl. Christmas  se  v době dospívání dostane na špatnou cestu , na hranici skutečných a nemilosrdných gangů. Naštěstí pro něj si vše včas uvědomí, najde si práci v rádiu, kde ve sklepě pomáhá černošskému dobrákovi opravovat součástky. Chrismasovým snem bylo vyprávět v rádiu příběhy, už kvůli Ruth, aby jí pomohl zapomenout na ty zlé chvíle..Jednoho dne je vyslán do vyšších pater s opravenou součástkou a dostane se do nahrávacího studia. Christmas je jím fascinován a jednoho dne se tam tajně vrátí a zasedne k mikrofonu a začne povídat historky o svém smyšleném gangu. Netuší, že ho pozoruje a později i natáčí člověk z redakce. Ten jednoho dne, když dojde k tomu, že rádio nemůže odvysílat obvyklý pořad, bez souhlasů vedení do rádia pustí Christmasovo vyprávění.  Je z toho velký malér a následuje výpověď.Jenže s pomocí obou přátel, černošského šikovného opraváře a muže z redakce  se začíná plnit americký sen. Vytvoří ilegální rádio a začnou vysílat. Pořad je velmi oblíben , hlavně mezi chudými lidmi.

Ani Ruth se z děje neztrácí, s rodiči se odstěhuje daleko  od svého původního bydliště,  velice jí chybí dědeček, rodiče jsou pro ni spíše dva cizí lidé. Ruth myslí na Christmase, stále opatruje přívěšek, který jí daroval, velké rudé srdce. Ruth se nikdy nevyrovnala s onou hrůznou událostí, o Billovi se jí často zdá, nechce dospět a být ženou, což jí připomíná celou událost. Upadá do depresí a jednoho dne pod vlivem alkoholu a léků skočí v domě rodičů z okna. Naštěstí se jí nic vážného nestane a je umístěna do sanatoria. Tam se setkává se starou, laskavou paní. Od otce dostává fotoaparát , prostřednictvím něhož vidí svět jinak, fotí ostatní pacientky, hlavně svou laskavou spolubydlící. Ta požádá svého muže, aby Ruth pomohl, neboť vlastní fotoateliér. Její fotky ho zaujmou. Ruth, jejíž rodiče se dostali na mizinu, se rozhodne začít žít sama. Laskavý pán si je vezme pod svá ochranná křídla, Ruth začne pro něj pracovat a fotit. Její cit a umění se brzy stanou věcí veřejnou a ona fotí známé osobnosti, herce, politiky, svým, jakýmsi vážný stylem.

V ději je pokračováno i s hrůzným Billem , který se neštítí zabít své rodiče a pod falešnou identitou se dostává pryč od svého původního bydliště, jak jinak, než opět za použití brutální vraždy. Dostává se do pornografického průmyslu, který je v té době žádán a je i poptávka po ohavnostech, Bill pomocí své úchylky a násilí dostává roli ohavného násilníka . Je to zcela jiné, než je v tomto průmyslu zvykem a Bill vydělává ohromné peníze, aniž by ohrozil sám sebe, neboť se pohybuje v masce a jeho identita je tedy udržena v tajnosti.

Americký sen se dostává ke svému šťastnému konci, kdy se Ruth shledá s Christmasem, i když se zprvu zalekne té lásky a znovu ho opustí . Ale i své dřívější stíny Ruth dovede nakonec přejít a uvěří v to, že svět není jen zlý.

Christmas už nemusí pracovat v ilegálním rádiu, jeho hvězda stoupá a on si plní svůj sen.

Billa doženou jeho činy, vlivem užívání alkoholu a drog a snad i svědomí má časté halucinace a nakonec i umírá.