140 stran
Anotace:
Autorka, dříve spíše nesportovní typ, začala běhat ve věku, kdy ostatní se sportem končí. Její motto je: „Je to v hlavě!“. Nyní má za sebou účast na několika maratonech a je prý na běhu závislá. Kniha má být motivací a návodem pro ženy středního věku, aby se nebály a začaly běhat.
--------------------------------------------------------------------------------
Zuzana Součková - Deník běžkyně v nejlepších letech
248 stran
Anotace:
Ke knihám bych se nejspíš nikdy nedostala, nebýt vlastně náhodné návštěvě besedy s paní autorkou v naší knihovně. Beseda byla k její druhé knize " Deník běžkyně v nejlepších letech ". Protože od loňského podzimu koketuji s myšlenkou začít běhat / a skutečně jsem párkrát vyběhla/, zaujalo mě, že bych mohla poslouchat někoho, kdo není sportovec od dětství a přesto začal. Paní Zuzka bydlí 30 km od mého bydliště a musím napsat, že je to živel. S jejích příchodem místnost knihovny doslova ožila, byla jí plná. Je to žena krásná, zábavná a její elán vás chtě - nechtě , nakazí. Obě její knihy jsou psány z obyčejného života, o zkušenostech s běháním, s laskavým humorem. Protkány jsou recepty, které paní Zuzka doma vaří. Ač mám ráda knihy náročné, tlusté, k těmto jsem sáhla ráda a dobře jsem udělala. Jsou " na pohodu", usmívala jsem se při nich a měla takový dobrý pocit motivace. Toužila jsem hned vyběhnout. I když je kniha prvoplánově o běhu, bude si líbit i neběžcům, hezky motivuje, opravdu , a také pohladí po duši svou obyčejností a laskavostí...
Anotace:
Nikdy jsem nevěřila, že dokážu doběhnout dál než na roh naší ulice. Je možné, aby ženská, která nedostala do vínku sportovní talent, začala před padesátkou, ve věku, kdy její vrstevnice končí, běhat? Dnes, několik let po padesátce, vím, že to dokážu. Na svém kontě mám nejen půlmaratony, maratony, 24hodinové běhy, ale i terénní triatlony a horské běhy. Dokazuji tím svému okolí, že všechno jde, když se chce. Věk je jenom číslo a všechno je to v hlavě. Po celý jeden rok jsem zapisovala formou deníku svá běžecká dobrodružství, své myšlenky, niterné pocity, vnitřní monology, pochybnosti o sobě i o svém konání. Radosti a strasti na trati běžecké i životní. V knize nehledejte tréninkové plány, ale určitě v ní najdete myšlenky, které zastihnou občas každého z nás, emoce, které nejsou nikomu cizí, možnost ztotožnit se. Doufám, že vás pobaví, rozesměje, přinese radost i motivaci. Podařilo se mi splnit cíl, který jsem na začátku roku vyslovila, a to uběhnout v jednom roce tisíc mil? Co jsem v onom roce prožila, co mě dostalo na kolena, co mě rozesmálo či rozplakalo? A naopak, co mi pomohlo překonat trable všedních dnů? To všechno, a ještě mnohem víc, se dozvíte v mé knize. Pro své čtenáře jsem do ní zapsala i recepty na jídla, která jsou nejen pro běžce více než vhodná.
Ke knihám bych se nejspíš nikdy nedostala, nebýt vlastně náhodné návštěvě besedy s paní autorkou v naší knihovně. Beseda byla k její druhé knize " Deník běžkyně v nejlepších letech ". Protože od loňského podzimu koketuji s myšlenkou začít běhat / a skutečně jsem párkrát vyběhla/, zaujalo mě, že bych mohla poslouchat někoho, kdo není sportovec od dětství a přesto začal. Paní Zuzka bydlí 30 km od mého bydliště a musím napsat, že je to živel. S jejích příchodem místnost knihovny doslova ožila, byla jí plná. Je to žena krásná, zábavná a její elán vás chtě - nechtě , nakazí. Obě její knihy jsou psány z obyčejného života, o zkušenostech s běháním, s laskavým humorem. Protkány jsou recepty, které paní Zuzka doma vaří. Ač mám ráda knihy náročné, tlusté, k těmto jsem sáhla ráda a dobře jsem udělala. Jsou " na pohodu", usmívala jsem se při nich a měla takový dobrý pocit motivace. Toužila jsem hned vyběhnout. I když je kniha prvoplánově o běhu, bude si líbit i neběžcům, hezky motivuje, opravdu , a také pohladí po duši svou obyčejností a laskavostí...
A na závěr odkaz na blog paní Zuzky, který určitě stojí za nakouknutí
Žádné komentáře:
Okomentovat