Heřmánkové údolí

Hana Marie Körnerová – Heřmánkové údolí

Anotace:

     Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným.
Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví…

     Knihu jsem zakoupila na Ebuxu trochu „ naslepo“  / důvod poněkud neprozaický, a to slevaJ Pokud se nepletu, autorka napsala Andělskou tvář, která se mi ve filmové podobě moc líbila, ač jako celek byl film doslova zatracen. /.

 

     Kniha mi svým stylem připomínala knihy, které jsem četla před hodně lety, a to knihy Vlasty Javořické.

Annu jsem si zamilovala, fandila jí. Podle názvu jsem si myslela, že většina děje se bude odehrávat v tak prozaickém místě, Heřmánkovém údolí . Představovala jsem si, že to bude popis ženy, tvrdě pracující někde v odlehlém údolí, s kupou dětí a hromadou práce.  S dětmi jsem od pravdy daleko nebyla. To romantické místo ale nebylo zdaleka jediným místem, kde se Annin život odehrál.

Jako 17ti letá se vrací do vlasti k příbuzným, které ani nezná. Na nádraží jí vyzvedne příjemný strýc Ondřej, teta Markéta již takové sympatie nevzbudí, ani jejich děti. Ale Anna se ke svému zděšení stejně druhý den dozvídá, že  jistý válečný veterán, který dostal hostinec v Heřmánkovém údolí , hledá manželku. Anna nakonec svolí k tomu, že se na místo zajedou podívat a vše si může rozmyslet, strýc jí ujišťuje, že ji nebudou k ničemu nutit. Onen muž , Pavel Polanský, není žádný člověk viditelně invalidní, je dokonce pohledný a ani nijak starý. Za pár týdnů se Anna stane vdanou paní  a odstěhuje se do Heřmánkového údolí. Velice brzy přichází o iluze manželského soužití, namísto romantické svatební noci zažije ponižující akt ve sklepě hostince. Přesto si nestěžuje, je vděčná za nový život. Brzy přijde do jiného stavu, porodí dokonce dvojčata, chlapce a dívku, do necelého roku další děvče. V domácnosti se má co otáčet, i kolem hostince, kam v létě přijíždějí „lufťáci“. Velikou přítelkyní, pomocnicí,skoro matkou se jí stane  Beáta,  žena ze vsi poblíž údolí. Sice je ráznější a k alkoholu nemá daleko, ale Anna si brzy uvědomí, jakou má pro ni cenu. Po její smrti zůstane na vše sama a ještě se musí potýkat s tím, že  o hostinec přijdou při znárodňování. Díky přítelkyni Věře se jí podaří sehnat alespoň dříve zahradní domek o jedné místnosti, bez vody, v dezolátním stavu. Pavlovi se zhoršuje zdravotní stav, v důsledku válečného zranění, má časté migrény, na které už léky nezabírají. Začíná trpět přeludy černých andělů, nedochází do práce, není nic platný ani v domácnosti.Anna se rozhodne začít pracovat sama a Pavel se přes den stará o pět dětí. Ale situace je ještě zhorší, když Pavel ve svém záchvatu , kdy o sobě neví, sekyrou zaútočí na Annu i děti. Konečně se dostane do odborné, psychiatrické péče, ale je to zároveň konec jejich manželství. Pavel v zařízení stráví mnoho let, kdy o sobě, ani o druhých již neví. Anna nikdy neztrácí optimismus  a i sama se dovede s pomocí přátel postarat o sebe a děti. V zaměstnání se jí začne dvořit pan Ota. Nabídne jí pomoc s chatrným stavením, velice se věnuje i dětem. Anna ho stále odmítá, myslí si, že je mu jen snadným cílem jako žena, když je sama , s pěti dětmi. Ale sama pak poznává, že  tomu tak není, dokonce ona sama po čase je tou, která Otovi nabídne, aby u ní bydlel. A zůstanou spolu přes 40 let až do Otovi smrti.

     Anna je osoba s velikým srdcem, při všech těch patáliích se například postará o dvě holčičky, když jejich rodiče jsou odvlečeni na výslech, ač celá vesnice to nedokáže . Když umírá strýc Ondřej, je to ona, kdo se o něj denně stará, umývá ho, dělá mu společnost, aby pak na pohřbu slyšela, jak všichni vzdávají hold tetě, které není stydno vydávat se za tu, která se strýcem byla v posledních chvílích, přitom ona za úplatu a jídlo to přenechala Anně, ani vlastní  děti se na něj za celou dobu  nepřišli podívat.

     Kniha začíná tím, že Anna  je coby seniorka po vážné operaci v nemocnici a vzpomíná na svůj nelehký život, na konci přesto na něj vzpomíná jen v dobrém a se slovy: „ vždycky jsem měla kolem sebe samý hodný lidi..“