Než jsem tě poznala..

Jojo Moyes – Než jsem Tě poznala

Anotace:

·       Louisa Clarková je obyčejná dívka, žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v kavárně, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného města. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však továrnu zavřou, Louisa měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje.  Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako dosud. Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou, optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Lou.

·       Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje…

Louisu jsem si zamilovala okamžitě, její optimismus, pohodový život / ač vůbec takový  nebyl /, její snahu přimět Willa, aby svůj život nevzdával, ač je zcela ochrnutý. Louisa ztratila milovanou práci v kavárně a při hledání nové byla vybrána jako osoba, která bude dělat společnost Willovi, který po nehodě, kdy ho jako chodce srazil motocykl, zůstal od hlavy dolů ochrnutý. Willova rodina patří k těm zámožným ve městě, zatímco Louisa otáčí každý peníz, její matka nepracuje, stará se o nemocného otce, Lousin otec záhy také přijde o práci a Louisina sestra je svobodnou matkou a vysokoškolačkou zároveň. Lousin přítel Patrick je momentálně zaujat jen svým závodem v běhu, na který stále trénuje.  Lousina nová práce je velice dobře placena, avšak vykoupena velkou psychickou zátěží. Will jí zpočátku bere jako vetřelce ve svém životě, ve kterém nechce pokračovat.  Je již rozhodnut pro asistovanou sebevraždu na švýcarské klinice. Jeho rodiče ho prosí ještě o trošku času, o půlrok, na který si najali Louisu ve víře, že ona Willa dovede přesvědčit, že i tak  omezený život má smysl.  Willova rodina se jen stěží smiřuje s tím, že Will je již rozhodnut.  Vztahy jsou ale i tak chladné, Willovi rodiče  si žijí po svém. Lousin domov je sice malý, skromný, kde žije celá rodina, ale je z něj cítit pohoda a soudržnost.  Louisa pro Willa hledá různé způsoby, jak mu zpříjemnit jednotvárné dny, zaregistruje se na fórum stejně postižených lidí, kde najde mnoho podnětů a užitečných rad.

·       „ trhne hlavou, když se ozve skřípění a prudký ryk klaksonu. Před sebou vidí nablýskaný černý bok taxíku, jehož řidič už stahuje okénko a periferním zrakem neurčitě zahlédne cosi, co se k němu řítí neskutečnou rychlostí. Obrátí se k tomu a v tom zlomku vteřiny si uvědomí, že tomu stojí v cestě , že nemá šanci  uhnout. Překvapeně uvolní ruku a telefon mu vypadne na zem. Zaslechne výkřik, možná svůj vlastní. Pak už spatří jen koženou rukavici, něčí tvář pod přilbou a úlek v mužových očích, stejný jako jeho vlastní. Pak všechno exploduje a roztříští se na kousky. A pak už není nic….“

·       EPILOG:

„ Clarková,

až budeš tohle číst, už to asi bude několik týdnů ( i přes Tvé nově objevené organizační schopnosti pochybuju, že by ses dostala do Paříže před začátkem září ). Doufám, že kafe je dobré a silné a croissanty čerstvé a že je pořád dost slunečno, abys mohla sedět venku na takovém tom kovovém křesílku, které v životě nestojí na chodníku rovně. Marquis docela ujde. Dělají taky dobré bifteky, jestli by sis tam chtěla zajít i na oběd.  A když se mrkneš dál po ulici, tak po levé straně snad najdeš obchod LÁrtisan Parfumeuer. Až si tohle přečteš, měla bys tam zajít a vyzkoušet si vůni, která se jmenuje nějak jako Papillons Extreme / už si to nepamatuji přesně/. Vždycky jsem si říkal, že by na Tobě voněla úžasně.

Fajn, konec instrukcí . Chtěl bych Ti říct pár věcí  a byl bych Ti je rád řekl osobně, ale a) Ty bys z toho byla celá rozhozená a b) bys mě to všechno nenechala doříct. Vždycky jsi byla hrozně ukecaná. Takže začnu: ten šek, který Ti přišel v první obálce od Michaela Lawlera, není celá částka, jenom malý dárek ,. abys nějak překlenula těch prvních pár týdnů bez práce a dostala se do Paříže.

Až se vrátíš do Anglie, zajdi s tímhle dopisem do Michaelovy kanceláře v Londýně a on Ti dá všechny potřebné dokumenty, abys měla přístup k účtu, který za mě na Tvoje jméno založil. Je na něm dost, abys sis mohla koupit nějaké pěkné bydlení a platit si školné a živobytí, zatímco budeš studovat.

Rodičům jsem o tom všechno řekl. Doufám, že díky tomu a díky Michaelově právní pomoci, s tím budeš mít minimální opletačky.

Clarková, už prakticky slyším, jak se tam dusíš. Koukej nepanikařit a opovaž se těch peněz vzdát – rozhodně to není dost, abys po zbytek života seděla na zadku. Ale mělo by Ti to pomoct osvobodit se, jak od toho  klaustrofobního městečka, kterému oba říkáme domov, i od možností, o nichž jsi až dodnes byla přesvědčená, že jsou Tvojí jedinou volbou.

Nedávám Ti ty peníze proto, že bych chtěl, abys byla smutná , nebo aby ses mi cítila zavázaná, nebo abys to brala jako nějakou pitomou upomínku.

Dávám Ti je, protože na světě není moc věcí, které by mě těšily,ale s Tebou jsem byl šťastný.

Uvědomuji si, že vztah se mou Ti způsobil bolest a zármutek a doufám, že jednou, až na mě budeš mít trochu menší vztek a nebudeš tak rozčilená, tak pochopíš nejen to, že jsem opravdu nemohl udělat nic jiného, ale taky že díky tomu můžeš mít opravdu dobrý život, lepší, než kdybys mě nepotkala.

V tomhle novém světě se asi chvíli nebudeš cítit ve své kůži. Je vždycky divné, když tě něco vytrhne ze zažitého stereotypu. Ale doufám, že budeš taky trochu nadšená. Když ses tenkrát vrátila z toho potápění, ten výraz v Tvé tváři mi prozradil všechno: máš v sobě dychtivost, Clarková, a odvahu. Jenom jsi je v sobě pohřbila, jako většina lidí.

Neříkám Ti, abys začala skákat z mrakodrapů nebo plavat s velrybami ani nic podobného / i když bych si v koutku duše rád myslel, že to zkusíš /, ale abys žila odvážně. Překonávej sama sebe.  Nespokojuj se s málem. Nos ty pruhované punčochy s hrdostí. A jestli trváš na tom, že se musíš usadit s nějakým nemožným chlápkem, nezapomeň si aspoň část těch peněz někam ulít. Člověka vždycky potěší vědomí, že má pořád i jiné možnosti. A vědomí, že jsem Ti je možná poskytl, mi v něčem ulevilo.

Tak to by bylo. Zaryla ses mi do srdce, Clarková. Od první chvíle, co ses objevila: ty Tvoje nemožné šaty a pitomé vtipy a Tvoje absolutní neschopnost skrývat , co cítíš. Změnila jsi mi život mnohem víc, než ho tyhle peníze kdy změní Tobě.

Nemysli na mě moc často. Nechci  si Tě představovat celou uslzenou a sentimentální. Prostě jen dobře žij.

Prostě žij.

S láskou , Will