nakladatelství MOBA
319 stran
originál : "das Levandelzimmer"
Anotace:
Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta…
Už to u mě bývá zvláštním pravidlem, že koupím výhodně knihu nebo její e-verzi a ony dlouho a trpělivě čekají, až na ně přijde řada. A odměnou mi jsou nezapomenutelné zážitky plné emocí. Jsou knihy, které člověk přečte a jaksi je to jen další do počtu. Ale těch je naštěstí málo. Já mám výběr velmi náročný:) a jen někdy vybočím z řad svých oblíbenců. Už ani nevím, jak jsem na tuto knihu narazila, protože když si znovu čtu anotace, není to nic, co by mě doslova nadchlo, takový klasický příběh pro ženy, řekla bych. Ale už ta zmínka o " Literární lékárně" značí, že jde o něco neobyčejného. Kniha dlouho čekala na svou příležitost. Rozečetla jsem ji jednou, ale v prvních stránkách jsem se nějak ztrácela mezi jmény postav a tak jsem jí odložila. A že se načekala na druhou šanci, chudák. Ale to druhé uchopení, to už bylo správné, dokonale načasované na upršené šumavské dovolené v dobách klidných rán, kdy zbytek rodiny spal a já četla a četla, hltala ten krásný příběh, upustila pár slz / což je pro mě vždy záruka kvality, když kniha hne mými emocemi /.
Ač vím, k čemu se váže název knihy, pro našeho hrdinu zcela zásadně, já bych ji nazvala možná jinak. Mně se více líbila činnost, kterou náš hrdina Jean provozoval . Ale je jasné, že já, coby knihomol, považuji knihy za něco posvátného, tak jsem asi maličko neobjektivní. Ale velmi se mi líbila myšlenka knihkupectví na bývalé nákladní lodi, která kotví v Paříži a starý mládenec Jean dovede svým zákazníkům doporučit knihu na míru . Ví, co je potřebují, v jaké jsou náladě či životní situaci. A nutno dodat, že mu to jde dobře. V domě, kde bydlí, zná každého svého souseda, jeho radosti i starosti. Sám žije velmi skromně, jednotvárně, spořádaně. A nikdo netuší, co léta skrývá jeho srdce. Sám dovede druhým pomoci, ale sobě nikoliv. Vše se změní, když nově příchozí sousedce v nouzi daruje stůl ze svého bytu a ona mu donese dopis, který v něm nalezla. Ne snad, že by Jean o něm vůbec nevěděl, ale přes dvacet let dělal, že neexistuje, byl zavřený v onom levandulovém pokoji a hlavně, NIKDY jej neotevřel. Ač byl od jeho milované Manon, jeho lásky v době mládí. Která ale jednoho dne zmizela bez slůvka rozloučení. Zde se projevuje další moje slabost, dopisy. Nevím, zda bych dokázala neotevřít dopis, navíc od milované osoby. Zde nechci více prozrazovat, ač se z knihy relativně záhy dozvíme, co v dopise stálo, ale prozrazení by bylo příliš napovídající. V Jeanovi se po těch dvaceti letech cosi probudí, odpoutá svou loď od břehů a vydává se hledat... snad Manon , ale hlavně, sám sebe. Ač to neměl v plánu, společníkem se mu stane mladý spisovatel, který po napsání úspěšné knihy nezvládá popularitu, má tvůrčí krizi a i jemu přijde vhod útěk do neznáma. Stará loď s kočkami , knihami a dvěma muži, kteří se hledají, vyplouvá na cestu po francouzských řekách. Další téma, co mi hraje do karet, ta romantika, na lodi, kde vám společnost dělá jen jeden člověk, dvě kočky a nádherný klid vod francouzského venkova.
Jeana jsem si zamilovala, milý, plachý člověk, přesto se nebál po dvaceti letech zanechat života, kdy dělal,že se nic nestalo a chtěl najít pravdu, svůj nový život. Držela jsem mu palce, seč to šlo.
Obzvlášť popis francouzského venkova mě nadchl, další moje slabost.
Kniha je plná krásných mouder, na konci jako bonus úžasné recepty . V jistý čas na lodi pobýval také jeden kuchař, též hledající dávnou lásku...
A co teprv, když Jean píše knihu Velká encyklopedie malých pocitů. Nezní to nádherně? Třeba: kuchyňská potěcha - pocit, který se dostaví když víš, že se v kuchyni na sporáku vaří něco chutného, okenní tabule jsou zamžené a milovaná žena s tebou za okamžik usedne ke stolu a mezi dvěma lžícemi na tebe pohlédne - též známo jako život .
Kniha vůbec je potěchou pro duši, zahřeje, pohladí, v tomto zlém a uspěchaném světě pro mne byla doslova oázou klidu, míru a potěchy.
Více prozradit nechci, určitě jedna z TOP knih, co jsem kdy četla... a to je na neznámo, docela dobrý úlovek:)
Žádné komentáře:
Okomentovat