Panství Edenbrook

Julianne Donaldson - Panství Edenbrook
320 stran
IKAR
e-forma


Anotace:

Výjimečný historický román jako stvořený pro nevyléčitelné romantiky. Marianne Daventryová odjíždí na venkov za sestrou Cecily, aby unikla nudné sezóně v Bathu a nadbíhání ctitele, který se jí hnusí. Zatímco Marianne touží po klidu a krásné přírodě, Cecily má v plánu okouzlit pohledného dědice panství Edenbrooke. Jenže když je při příjezdu její kočár nečekaně přepaden neznámým mužem, Marianne zjišťuje, že namísto rozjímání ji čeká tajemství k rozlousknutí. Kdo byl ten podivně přitažlivý cizinec? A dokáže udržet své srdce na uzdě, když se jí sestřin vytoužený muž zalíbí víc, než je vhodné?

Tak zde se potvrzuje, že ač jsem čtenář spíše náročnější, jsem nenapravitelný romantik...tohle byla stará dobrá červená knihovna , navíc z dob krásných sídel , pravých dam a gentlemanů... Pohodové čtení na jedno letní odpoledne.  Zaujala mě obálka a i název, takže bylo rozhodnuto. Ač jsem věděla, že to nemůže skončit jinak, než krásně a dobře, hltala jsem každé slovo a přála těm dvou lásku jako trám, Samozřejmě,stalo se tak.  Mám slabost pro tuto dobu , pro anglický venkov, takže popisovaný Edenbrook si dovedu ve své bujné fantazii představit. A na něm tuze sympatickou mladou dívku Marianne, uvolněnou, svou , svým způsobem, na tu dobu , svéráznou. Dívku, která miluje venkov, statečně odráží milostné útoky starého nápadníka v domě své babičky, kam byla otcem poslána po smrti matky. Zároveň byla odloučena od své sestry - dvojčete. Takže když jí milovaná sestra napíše dopis a v něm pozvání na pobyt v Edenbrooku, Marianne je šťastná. Znovu bude moci žít na venkově a užívat si jeho prosté radosti. I mužský hrdina Phillipe je velmi sympatický, takže Vám nezbývá, než věřit v ten krásný konec, který knihy tohoto typu prostě mají. A  je to dobře, dobro je potřeba v jakékoliv formě.

Ukázka z knihy: " Mou pozornost  upoutal dub. Když jsem procházela pod jeho košatou zelenou klenbou, náhodou jsem vzhlédla. Vítr si pohrával s listy a mě napadlo, jak už je to dlouho, co jsem se naposledy zatočila a radostně zavířila.  Zastavila jsem se pod větvemi a snažila se vzpomenout si, kdy jsem naposledy cítila potřebu přinejmenším několikrát se zatočit kolem dokola,,,".